Posttraumatická stresová porucha je zjednodušeně opožděná reakce na traumatickou událost, která se vykazuje četnými změnami jak v emoční a fyzické rovině, tak v rovině sociální.
PSTP vzniká jako reakce na vystavení stresové situaci, která je obecně považována za ohrožující život či integritu jedince, přičemž dochází k neustálému opakování znovuprožívání traumatické události na psychické i tělesné úrovni .
Osoba s PSTP se vyhýbá situacím a okolnostem, které mohou trauma připomínat, což může vést k izolovanosti.
Příznaky PSTP:
- obtíže s usínáním či spánkem
- podrážděnost/ návaly hněvu
- potíže s koncentrací
- vysoké nabuzení organismu
- nadměrná úleková aktivita
- poruchy sebehodnocení
- emoční strnulost
- ztráta zájmu o koníčky a záliby
- narušený vztah k tělu, narušena schopnost je vnímat (somatické potíže)
- střídání hyperaktivity a vyčerpání (vede k velkému zatížení organismu)
- narušena schopnost rozlišovat bezpečí a nebezpečí
- neschopnost ovládat své prožívání
PSTP se promítá do všech oblastí sociálního, pracovního i rodinného života. Může být spojena i s jinými psychickými poruchami jako jsou deprese, panická porucha, fobie či úzkosti.
V současnosti se k léčbě PTSD používá psychoterapie a farmakoterapie. Co se týče léků, podávají se hlavně antidepresiva . Nejdůležitější je ovšem proces psychoterapie, neboť oběť sexuálního násilí se musí s traumatickou událostí srovnat a pokusit se o znovuzačlenění do běžného života.
Psychoterapeutický přístup je založen na empatickém rozhovoru.
Rozhovor se dělí do tří fází:
- Hodnocení současného stavu – se zaměřením na deprese, úzkost, znovuprožívání traumatu, úlekové reakce, apod.
- Období před traumatem – s otázkami na eventuální psychické poruchy v rodině.
- Diskuze o traumatu samotném.
Psychoterapeut by se měl snažit být empatický, klidný, příjemný. Občasnými a vhodně volenými otázkami se dostává k podrobnostem a rozebírá je společně s klientem. Neměl by ho v žádném případě ovlivňovat či vnucovat mu své názory, princip terapie je založený na sebepoznávání, tudíž by klient měl k závěrům docházet sám. (terapeut mu v tom pomáhá)
Psychoterapeut je tu od toho, aby vám pomohl. Je dobré nepotlačovat emoce, které při terapii mohou vyvstat (pláč, vztek, smutek) , může se vám ulevit. Zároveň zbavením se vnitřního napětí, může dojít ke snadnějšímu ujasnění postoje k traumatu a jasnějšího vhledu na celou situaci, v které se nacházíte.
NEZAPOMÍNEJTE, že volba vhodného psychoterapeuta je vaše PRÁVO!
Pokud se vám váš terapeut něčím nezamlouvá nebo se necítíte v jeho přítomnosti příjemně je důležité ukončit spolupráci a najít si jiného!!
V psychoterapii musí mezi dvěma lidmi vzniknout určité pouto, dejte tedy na svůj vnitřní pocit!
Deprese
http://www.deprese.psychoweb.cz/
