§ 185 tr. Zákoník

(1) Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1

a) souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,

b) na dítěti, nebo

c) se zbraní.
(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let,

b) spáchá-li takový čin na osobě ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení, zabezpečovací detence, ochranné nebo ústavní výchovy anebo v jiném místě, kde je omezována osobní svoboda, nebo

c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
(4) Odnětím svobody na deset až osmnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

(5) Příprava je trestná.

Objektem ochrany trestním zákonem je v případě trestného činu znásilnění právo každého člověka na svobodné rozhodování o svém pohlavním životě a to bez ohledu na jeho pohlaví, věk, toho, zda se jedná o osoby které spolu pohlavně žijí (například manželé), způsob života a občanskou pověst oběti a podobně.

Za násilí považuje právní praxe užití fyzické síly pachatelem k překonání nebo zamezení vážně míněného odporu znásilňované osoby k zamezení soulože nebo obdobného pohlavního styku. Za dokonané násilí se považuje také to, pokud oběť od kladení odporu upustila jen proto, že shledala jeho úplnou beznadějnost.

Za soulož je právní praxí považován kontakt mužských a ženských pohlavních orgánů, přičemž nezáleží na intenzitě spojení či proniknutí. Za obdobný pohlavní styk považuje právní praxe ostatní formy pronikání do intimní (sexuální) sféry znásilňované osoby. Především se jedná o orální a anální sexuální praktiky a dále pak donucení ke stimulaci stavu pohlavního vzrušení pachatele, například manipulací s jeho pohlavním orgánem.

Právní praxe však podle způsobu jednání rozlišuje případy, kdy sice úmysl pachatele směřuje k jeho pohlavnímu vrušení, jehož hodlá docílit přes odpor poškozené osoby, avšak jednání pachatele nedosahuje intenzity pohlavního styku. Jedná se například o osahávání na pohlavních orgánech přes ošacení. Takové jednání může být podle dalších okolností kvalifikováno jako jiný trestný čin, například vydírání nebo omezování osobní svobody.

Za zneužití stavu bezbrannosti se v případě trestného činu znásilnění považuje situace, kdy se oběť v tomto stavu nachází bez přičinění pachatele (intoxikace alkoholem, léky, drogami, mdloby, patologicky hluboký spánek a podobně). Jedná se o stav, ve kterém oběť není schopna projevit svou vůli uskutečnit pohlavní nebo obdobný styk s pachatelem, případně není schopna klást odpor vůči jednání pachatele. Za stav bezbrannosti právní praxe považuje též nízký věk oběti, pro který není schopna (stupeň psychosomatického vývoje) posoudit význam jednáním pachatele a význam kládení odporu jeho jednání.

Ve skutkových podstatách podle odstavců 1,2 pokud je mezi pachatelem a poškozeným poměr manželský nebo druha s družkou, vyžaduje se souhlas poškozeného se zahájením trestního stíhání. Tento souhlas může poškozený následně odvolat. (Podrobnosti viz § 163 a 163 a tr. řádu.)

Okolnosti související s podáním trestního oznámení – doporučení

V případě tohoto trestného činu je důležité, aby bylo trestní oznámení podáno neprodleně, nejlépe voláním na telefonickou tísňovou linku policie 158, aby bylo možno zahájit pronásledování pachatele tzv. „po horké stopě“, pokud není známa jeho totožnost, a ihned zajistit kriminalistické stopy na místě činu, na ošacení a těle oběti. Velmi důležité je, aby oběť vyhledala odborné lékařské ošetření se sepsáním podrobné zprávy o úrazových změnách na těle, absolvovala vyšetření možnosti přenosné pohlavní choroby a u žen případně provést opatření proti možnosti nežádoucího otěhotnění.

Jedná se o trestný čin s všeobecnou povinností takové jednání překazit. Takže každému, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný takový trestný čin připravuje nebo páchá (zejména pokud je na místě činu přítomen) a vykonání tohoto činu nepřekazí, hrozí mu podle § 367 trestního zákoníku trest odnětí svobody až na tři léta.

Výjimku tvoří případy, ve kterých by oznamovateli nebo jeho blízkým bezprostředně hrozila smrt nebo těžká újma na zdraví.

Pokud přichází v úvahu utajení podoby a totožnosti oznamovatele - svědka, podle § 55 odstavec 2 tr. řádu, pak je nezbytné aby to oznamovatel navrhl v okamžiku prvního kontaktu s policejním orgánem. Na utajení nemá svědek právní nárok. (Pokud je totožnost oběti násilníkovi známa, postrádalo by toto opatření smysl.) O utajení svědka rozhodne v prvním stupni policejní orgán a po případném přezkoumání ve druhém stupni definitivně rozhodne státní zástupce.

Pokud o to oznamovatel trestného činu výslovně požádá a je to zaznamenáno do protokolu o trestním oznámení, musí být podle § 158 odst. 2 tr. řádu do jednoho měsíce od podání oznámení vyrozuměn o učiněných opatřeních.

Procesní postavení poškozeného a škodní řízení

Ten, kdo byl trestným činem poškozen na svých právech (majetkových, morálních a jiných), stává se podle českého trestního práva jednak stranou v trestním řízení s právy vymezenými ustanoveními § 43 až § 51a trestního řádu a současně se může za vymezených podmínek na pachateli domáhat náhrady škody ve škodním (adhezním) řízení.

Co se týká práv v trestním řízení, poškozený má právo nahlížet do spisu a činit návrhy na doplnění dokazování, může se zúčastnit hlavního líčení a veřejného zasedání, ve kterém se jedná o odvolání, a před skončením trestního řízení se k věci vyjádřit. Poškozený musí být o svých právech poučen orgánem činným v trestním řízení již v průběhu prvního procesního úkonu.

Pokud je poškozený v trestní věci současně svědkem, může policejní orgán v přípravném řízení odmítnout jeho žádost o nahlédnutí do spisu. Poškozený se v takovém případě může domáhat toho, aby státní zástupce postup policejního orgánu přezkoumal. Pokud policejní orgán stanovil termín prostudování spisu obviněným, pak také poškozený má právo nahlédnout do spisu a nemůže mu to být odmítnuto.

Aby soud v rozsudku ve škodním (adhezním) řízení rozhodl o tom, že odsouzený je povinen nahradit poškozenému újmu, kterou mu způsobil, musí být splněny především následující podmínky:

- poškozený nebo jeho zmocněnec podá návrh z vlastní iniciativy, a to nejpozději do zahájení dokazování v hlavním líčení;
- důkazy pro jednání soudu opatřuje a předkládá poškozený;
- musí se jednat o přímou škodu v příčinné souvislosti s jednáním konkrétního pachatele (zásadně fyzické osoby) (například nelze, na rozdíl od občansko- právního řízení, nárokovat ušlý zisk);
- musí se jednat o materiální škodu na majetku nebo zdraví a musí být vyčíslena v penězích tuzemské měny (například nelze, na rozdíl od občanskoprávního řízení, nárokovat peněžitou náhradu za poškození občanské pověsti).

V případě trestného činu Znásilnění vychází podání návrhu na adhezní řízení především z následků újmy na zdraví oběti, případně z výše škody na jejím majetku.

 

 

Copyright Bílý kruh bezpečí, o.s.