OBECNÉ INFORMACE

Strach z intimního vztahu je přirozenou reakcí mnoha dospělých lidí, kteří byli v dětství vystaveni jakékoliv formě zneužívání. Za intimní většinou považujeme vazbu mezi dvěma lidmi, vytvořenou na základě důvěry, respektu a lásky, kdy vzájemně sdílíme své nejniternější pocity s druhým člověkem. V případě, že vyrůstate v situaci, kdy jste o tyto hodnoty připraveni, může pro vás představa takového vztahu být velikou neznámou, a proto se mu můžete podvědomě vyhýbat, i když po blízkosti toužíte. K pochopení, proč tomu tak je, je třeba si uvědomit, že do dospělosti a vztahů s druhými lidmi si každý z nás odnáší to,  čemu se naučil v dětství.  Jak již bylo uvedeno v jiných kategoriích, pro zdravý vývoj dítěte je nutné, aby mu byla poskytnutá dostatečná péče, láska, podpora, porozumění a zejména pocit bezpečí.  Pokud je dítě zneužívané (ať již přímo členem rodiny nebo někým jiným, ale nemá pocit, že se může svěřit resp. nedostane se mu pomoci zvenčí) ocitá se v situaci, které nerozumí . Protože je v jiných oblastech na rodině závislé, může získat pocit, že zneužívání je formou lásky nebo péče .  Aby dokázalo emocionálně a fyzicky přežít, v rámci této mylné představy se učí obětovat samo sebe a přijímat bolest ve jménu lásky. Přestože zneužívání může probíhat násilnou i nenásilnou formou, následky jsou v obou případech enormní. V prvním případě bývá dítě velice často utvrzováno v tom, že je to jeho chyba, bývá trestáno za pláč či nesouhlas nebo je mu vnucen pocit, že sexuální násilí udržuje rodinu pohromadě, případně je mu vyhrožováno smrtí nebo smrtí jiného člena rodiny. Dítě reaguje uzavřením se do sebe a svého světa fantazie, kde mu nikdo neubližuje a velmi často opuští své tělo ve chvílích,  kdy dochází k sexuálnímu kontaktu. V druhém případě, může dítě sexuální kontakt s dospělým vyhledávat, protože jeho tělo reaguje na sexuální dotyky pozitivně, zejména pokud nedochází k fyzickému násilí. To ale neznamená, že u dítěte nedochází k nalomení důvěry, pocitům studu a sebeobviňování. Pachatel překračuje a ničí osobní hranice dítěte a to postupně mu tím odjímá kontrolu nad vlastním tělem . Často násilník může nahradit jeden přístup druhým, někdy je do zneužívání zapojeno více osob (včetně členů rodiny), důležité je, že dítě prochází zkušeností, kdy je připraveno o vlastní svobodný růst, o pocit jistoty, lásky a bezpečí, které potřebuje k tomu, aby se v dospělosti dokázalo ve světě a  zejména samo v sobě orientovat. Pro mnoho z dospělých, kteří v dětství byli sexuálně zneužívaní, je jediným náznakem, že k němu docházelo, jejich sebedestruktivní jednání, deprese, pocity viny, úzkosti, nízké sebevědomí apod.  Dočasná ztráta paměti či blokování vzpomínek může být reakcí na udržování tajemství nebo často souvisí s reakcí dětské psychiky na traumatickou událost, kdy dochází k jejímu potlačení.  Následky se však dříve či později objeví a většinou právě ve chvíli, kdy dochází k navázání vztahů s druhými lidmi.

Nejčastější problémy v intimní oblasti

• problém zapadnout
• neschopnost přijmout a dát péči
• volba partnera, přátel
• problémy s důvěrou
• strach z lásky, blízkosti, samoty
• zkoušení druhých lidí
• vyhýbání se konfliktům
• neschopnost říct ne, neschopnost odejít ze vztahů (viz emocionální zneužívání)
• náhlé ukončování vztahů (viz emocionální zneužívání)
• sexualizování vztahů (viz emocionální zneužívání)

Problém zapadnout

Většina z těch, kteří byli vystaveni sexuálnímu násilí, vyrůstá v prostředí, kde dochází k potlačování jejich osobnosti,  bývají ignorování, stejně jako jejich potřeby.   I proto, že jim pravděpodobně nikdo nepomohl, neočekávají od druhých nic než bolest a chrání sami sebe tím, že se izolují. Může je k tomu vést pocit z dětství , že dokuď jsou sami, nějak svoji situaci zvládnou.  Ve společnosti pak tito lidé mohou působit velice nejistě, nevědí jak jednat s lidmi a někdy budí dojem, že ho druzí lidé či jejich názory nezajímají. To však často způsobuje pouze strach vyjádřit svůj názor či nutkavá potřeba říkat pouze „pozitivní“ věci, což je doprovázeno značnou nervozitou a úzkostí.  Jiným typem reakce může být lpění na druhém člověku, který o ně projeví zájem či je přátelský. Někdy dokonce mohou prožívat zklamání , když nedostávají zpět stejný pocit. Kladou si druhého člověka do centra svého života a mohou prožívat i chvíle, kdy mají pocit, že bez něj nemohou být. Někteří lidé dokáží naopak ve společnosti působit uvolněně, radostně a pozitivně, přestože uvitř skrývají tajemství a bolest.

Neschopnost přijmout a dát péči

Protože zneužívané děti velmi často přijímají od svých nejbližších nestálou či nedostačující péči ( což může v tomto případě znamenat i to, že rodiče nezabrání sexuálnímu násilí),  může pro ně otázka dávání a přijímání být v pozdějším věku neznámou oblastí.  To se nemusí týkat jenom péče, lásky, úcty  či respektu , ale i darů, pozornosti a blízkosti. Dítě se v této situaci mnohdy učí jisté podmíněnosti ( musí něco udělat nebo se odevzdat, aby byly naplněny alespoň zčásti jeho potřeby) a tomu, že péče pro něj znamená určité nebezpečí. Zároveň přebírá za tuto situaci zodpovědnost, kterou doprovází pocity viny často vycházející z vnitřního rozporu závislosti(lásky) a strachu.  Proto v dospělosti může mít velký problém důvěřovat upřímnému zájmu, péči a pozornosti ze strany druhého člověka zejména kvůli obavám z opakování hrůz, kterými si už jednou prošli.

Výběr nevhodného partnera

Navázat s někým intimní vztah znamená ukázat mu, kdo doopravdy jsme. Právě proto, že mnoho zneužívaných prochází pocitem, že jsou nějakým způsobem poškozeni, bezcenní a nezaslouží si být milováni,  vyhýbají  se takovým vztahům.  Pokud jim na někom opravdu záleží, mohou s ním přerušit kontakt na nějakou dobu, aby předešli situaci,  že budou opuštěni, zrazeni či jim bude opětovně ublíženo, což od blízkého vztahu velmi často očekávají.  Někdy se cítí tak, že si nezaslouží hezký život a vztahy, což může být součástí obranného mechanismu proti pocitům strach a bezmoci, jindy může tento člověk jakýkoliv druh opravdového zájmu či citu podezřívat a vyhýbat se z obavy, že bude muset něco vrátit.

Pro mnoho lidí , kteří přežili sexuální zneužívání v dětství, může být intimita (ať již emocionální nebo sexuální) a pocit blízkosti s druhým člověkem až děsivou neznámou.  Tento strach většinou pramení z pocitu zranitelnosti, bezbranosti a obav, že jim bude ublíženo. Není tedy neobvyklé, že si vybírají partnery, s nimiž prožívají podobnou zkušenost paradoxně proto, že je pro ně bezpečnější v tom smyslu, že vědí co je čeká.  Zároveň se pak díky takovému vztahu mohou utvrzovat v jejich pravdě o špatnosti lidí.  Někdy naopak takové vztahy vyhledávají proto, aby v něm dokázali zneužívání zastavit, a když se jim to povede, mohou  zpět  získat pocit kontroly.  Důležité je, že si mnohdy tyto důvody pro svoje jednání neuvědomují. Stejně jako mnohdy nerozumí proč se jim někdy nechce žít, proč mají úzkosti, deprese, pocity viny ,nízké sebevědomí apod.

Důvěra

V souvislosti s navazováním nevhodných vztahů s (nevhodným)  partnerem či přáteli souvisí  poměrně různorodý přístup k důvěřivosti. Někdy takový člověk nevěří vůbec  nikomu a po určité době v naprostém osamění  vkládá svoji důvěru do první osoby, kterou potká. To potom vede opět ke zklamání a pocitu, že se lidem nedá věřit a že si nezaslouží lásku a pochopení. Jindy naopak dochází k opětovnému popírání negativních pocitů ze vztahů, sebeobviňování a udržování takových vztahů i přes opětovné klamání.

Strach z lásky, blízkosti, samoty

Pro ty z nás,  kteří byli v dětství vystaveni sexuálnímu násilí , je velice obvyklé udržovat si odstup od lidí, které milují. Pokud se cítí ohroženi blízkostí, velice často udělají krok zpět v podobě odloučení. Někdy dokonce milované osobě ublíží,  neboť si potřebují odůvodnit, proč bude pro blízkou osobu lepší, když se přestanou stýkat.  Na základě zkušenosti z dětství si oběti sexuálního násilí často odnáší zničující představu o lásce v podobě zneužívání. Proto ve chvíli, kdy pocítí náklonost k druhému člověku,  radost a příjemný pocit velmi často přebije strach a hrůza z opakování situace, kdy byli ohrožováni a ponecháni ve vlastní bezbranosti.  Čím blíže k někomu mají, tím častěji mohou být paralyzováni všemi starými obavami a vzpomínkami.

V souvislosti se slabým pojetím identity oběti sexuálního násilí často promítají či zaměňují svoje myšlenky, pocity nebo i potřeby s druhými.  Jelikož je nikdo v raném věku nenaučil vytvořit si vlastí hranice a naopak jim byly často překračovány, bývá pro ně v dospělosti těžké poznat, kde končí a kde začínají hranice druhého člověka. Díky tomuto zaměňování a současně strachu být sami, obvykle navazují vztahy, ve kterých dochází k jisté formě závislosti z jejich strany a dostávají se do stejné role, kdy pouze dávají a dělá jim opět problém říci NE.

Vyhýbání se konfliktům

Přestože konflikty jsou součástí intimních vztahů a dá se říci, že bez nich by nedocházelo k jejich prohlubování , oběti sexuálního násilí se situacím, kdy by k nim mohlo dojít velmi často vyhýbají.  Hlavní příčinou takového jednání bývá pocit, že když se postaví sami za sebe nebo odmítnout druhého ať již v názorové či jiné rovině, budou opuštěni a nemilováni.  Mnohdy tak popírají či ignorují nedorozumění,  což může vyvrcholit situací, kdy pozdější reakce na sebemenší problém nebývají adekvátní.

Zkoušení druhých

Jak bylo zmíněno výše,  strach z blízkosti a možnosti navázat zdravý vztah s druhým člověkem dokáže ochromit oběťi sexuálního násilí na tolik, že jediné řešení vidí v takovém vztahu nepokračovat nebo alespoň omezit kontakt. Zejména proto, že je pro ně často velice těžké věřit druhým opravdový zájem a třeba i pocit bezpečí, který s těmito lidmi mají, v rámci potvrzení těchto hodnot vystavují  právě takové vztahy zkouškám.  Pro lepší znázornění těchto zkoušek je nutné mít v paměti, že často pouze opakují klamání a zrady ve jménu lásky , což znají z vlastní rodiny. Přesto někdy úmyslně překračují hranice druhého člověka a čekají co se stane, respektive zda budou opuštěni či nemilováni. (nevěry, nechození na smluvené schůzky, vztahy/flirty s druhými lidmi) Velmi často pak tyto zkoušky bývají pro druhé nepřekonatelné (aby mohli zůstat sami sebou, aby jejich hranice a hodnoty nebyly překračovány a znehodnocovány) aniž by si to oběť sexuálního násilí dokázala uvědomit . To vede opět k sebeutvrzení, že není hodna lásky  nebo obětování ze strany druhého člověka, protože blízký vztah může vidět v rovině obětování či absolutní oddanosti.  Je nutné pochopit, že oběti sexuálního násilí ve většině případů nechtějí nikomu ublížit a pouze se potřebují naučit, co láska, blízkost, péče a intimita jako taková, znamenají.

Přestože se v souvislosti se sexuálním zneužíváním velmi často mluví pouze o následcích, existuje cesta, jak se naučit najít opětovně vztah k sobě samým a jak mít zdravý, podporující a milující vztah. K tomu je potřeba čas, úsilí, práce a odhodlání, protože nejen tuto cestu nalézt, ale i se na ní udržet, není vůbec  jednoduché.

JAK SI MOHU POMOCI

Přestože má sexuální násilí téměř zničujicí dopad na psychiku člověka a jeho důsledky se často odráží v každodenním životě, je možné dosáhnout pocitu celosti, spokojenosti nejen v osobním, ale i pracovním životě. Říká se, že čas zahojí všechnu bolest, přesto k léčení hlubokých ran z dětství je nutné nejen vědomé rozhodnutí, ale i závazek, povinnosti a zodpovědnost k sobě samým třeba i na několik let.  Nejinak tomu je i v procesu sebepoznávání a postupném vytváření osobních hranic společně s respektováním hranic druhých lidí. Možná se cítíte osamoceni nebo uzamčeni ve vztazích, které nenaplňují vaše základní potřeby. Vnitřně víte, že nejste spokojeni, ale nedokážete si představit, že byste byli sami nebo doufáte, že se něco změní. Někdy se stane, že z nekvalitního vztahu viníte sami sebe a bojíte se zklamání a bolesti, kterou by případné odloučení mohlo přinést. Důležité je si uvědomit, že bolest a zklamání, které prožívate nebo můžete prožít v tuto chvíli již nikdy nebude takové jako v době, kdy jste byli děti. A přestože to tak mnohdy nemusíte vnímat, i skrze tyto zkušenosti (bolest, zklamání důvěry) vytváříte svoje já. Jinými slovy v dětství jste byli bezbranní, ale v tuto chvíli jste v situaci, kdy se za sebe můžete postavit, i když se nepříjemným situacím nevyhnete. To ale není vaše chyba, protože i nepříjemné věci jsou normální součástí života. Možná nemáte představu, jak má zdravý vztah vypadat, protože jste se s takovou formou nikdy nesetkali. Proto pokud jste v partnerském vztahu či máte vztahy s přáteli, které považujete za intimní, je důležité čas od času zkoumat kvality těchto vazeb. K tomu vám může pomoci odpovědět si na některé nebo všechny otázky uvedené níže:

• Respektuji tuto osobu?
• Respektuje tato osoba mě?
• Je to člověk, s kterým mohu mluvit?
• Jak se vyrovnáváme s konflikty?
• Dáváme si vzájemně péči?
• Mohu být upřímný? Dát najevo opravdové pocity?
• Přijímáme oba stejnou měrou zodpovědnost za kvalitu a problémy ve vztahu?
• Mohu s tímto člověkem mluvit o důsledcích sexuálního násilí, které se v našem vztahu odráží?
• Je v tomto vztahu prostor pro můj prostor a změnu?
• Jsem schopen vlastních úspěchů a radostí i mimo tento vztah?
• Podporuje  mě tento člověk ve změnách, kterými chci projít?  Je ochotný mi pomoci?

Pokud jste si na většinu otázek dokázali odpovědět ANO, pak máte pravděpodobně dobře fungující vztah. V případě, že vaší častější odpovědí bylo NE, možná by bylo vhodné uvažovat nad změnou tohoto vztahu, případně o jeho ukončení, pokud ke změně nejsou ochotni oba partneři/přátelé. Protože změny obecně nejsou přijímány snadno, můžete se setkat s odporem či nesouhlasem. V takové chvíli je třeba si připomenout, že jde o vás a pokud takové změny dokáží prohloubit váš vztah k sobě samým, jsou jednoznačně pozitivním krokem. Možná ale máte přítele/partnera, který vás respektuje, ale vy to tak necítíte, neboť v podstatě od vztahu očekáváte znovuopakující se zneužívání ať už v jakékoliv rovině. Samozřejmě pokud k takovému zneužívání ve vztahu dochází, je nutné z něj odejít. Ale pokud si pouze myslíte, že jste opětovně zneužívání, je třeba se naučit rozlišit mezi tím, co ve vašich vztazích opravdu probíhá a co je vaší reakcí na zkušenosti z minulosti. K tomu vám může pomoci srovnávání konkrétních situací, vlastností nebo i vzhledu vašeho partnera/přítele a pachatele sexuálního násilí. Zkuste si uvědomit rozdíly mezi těmito lidmi a připomínejte si je čas od času, aby jste si mohli být jistější, že lidé ve vašem okolí vám nechtějí ublížit.

Jestliže jste byli utvrzováni v tom, že láska znamená odevzdat se zneužívajícímu, je pochopitelné, že se obáváte otevřít se milujícímu vztahu. To samozřejmě nesouvisí s tím, že byste po tom netoužili, ale vaše zkušenost vám nedovoluje vystavit se riziku, že se ocitnete v situaci, z které není cesty ven. Proto je obvyklé vzdalování se lidem, ke kterým máte opravdu blízko. Ve zdravém vztahu je naprosto v pořádku, když se partneři/přátele sbližují a zase oddalují, aby se mohli přiblížit více. Pokud se však vzdalujete pokaždé, když se necítíte dobře, měli byste se zaměřit na okolnosti, které vás k tomu vedou.

• Snažte se vnímat, kdy máte potřebu se vzdálit.
• Zvažte zda to opravdu chcete udělat či jde o pozůstatek pocitů z dětství.
• Pokud se rozhodnete, že se chcete druhému vzdálit, pokuste se to vysvětlit, místo útěku či přerušení kontaktu.
• V případě, že se rozhodnete zůstat v intimním vztahu a blízko člověku, kterého opravdu milujete, budete se pravděpodobně potýkat s nutkavou potřebou utéct, protože to je reakce, která je vám zatím vlastní. Zkuste se na to připravit.
• Snažte se sledovat kdy a kde bloudí vaše myšlenky, když se necítíte dobře v blízkosti milované osoby.
• Požádejte vaše blízké, aby sledovali známky toho, že ztrácíte soustředění, ztrácíte se z daného momentu a upozornili vás na to. Poté můžete snadněji nalézt důvody, které vás k takovým reakcím vedly.

Klíčem k intimitě je upřímné vyjádření toho co cítíte místo paniky a utíkání.

 Protože  všichni máme tendence opakovat vztahy, které vychází z naší rodiny, můžete nevědomky velice často vyhledávat partnery, kteří jsou násilníky, zneužívajícími (emocionálně či sexuálně) a nedokáží vás v mnoha věcech podpořit. Můžete mít pocit, že je vám dáno být s takovými lidmi. (jinými slovy, že je to váš úděl či vaše vina) Mnohdy nemusí probíhat v nezdravém vztahu nic očividně násilnického, což vás může vést k pocitu, že je v pořádku. Pravda ale je, že ani vztahy bez života, radosti, důvěry či nudné vztahy nejsou zdravé. Pokud se na vás partner nedívá jako na statečnou, zranitelnou a silnou bytost, je na místě takový vztah zvážit. V případě, že nerespektuje vaše hodnoty, nespoléhejte na změnu, která by přišla sama od sebe. Zkuste si s partnerem promluvit o tom, že vám ubližuje. Mějte ale v paměti, že přestože se každý mění, nelze očekávát, že se změní v konkrétních věcech, které vy potřebujete. Dovolte si říci NE.

Konflikty nikdo nevyhledává a někteří  lidé se jim záměrně vyhýbají, přestože jsou nedílnou součástí intimního vztahu. Je ale pochopitelné, že vás mohou děsit natolik, že si nedovolíte vyjádřit svoje pocity či názory ve chvíli, kdy vám není příjemně.  Může vás pronásledovat pocit, že pokud se za sebe postavíte, budete opuštěni, bude vám ublíženo nebo ublížíte druhým. To, že v sobě ale nespokojenost či nesouhlas potlačíte neznamená, že se nemohou projevit ve vašem vztahu.

• Mluvte s druhými o problémech upřímně a s respektem k nim a sobě samým.
• Snažte se vyjádřit svoje pocity hned, jak je dokážete rozeznat, aby nedocházelo k jejich potlačení.
• Řekněte jak se cítíte, co si přejete. Zároveň zkoušejte bez přerušení poslouchat svého partnera či přítele.

Konflikt nemusí znamenat zlobu či agresi. Každý z nás má rozdílné názory, touhy a pohledy. Proto je třeba pracovat na tom, co je důležité pro obě dvě strany. Zkuste vyslechnout svého patrnera/přítele a poté vyjádřete svůj přístup k dané situaci. Dobré je, když si vzájemně dokážete sdělit, jak se cítíte a zkusíte popsat, jak si myslíte, že se cítí váš partner/přítel. Pokud konflikty vyřešíte tímto způsobem, důvěra ve vašem vztahu poroste.

Mnoho z nás zůstává v nevhodných vztazích na základě toho, že se v nich již dokážeme orientovat a jsou pro nás známým prostředím. Stejně tak je neuvěřitelně obtížné odejít od člověka, kterého máme rádi. V případě, že přemýšlíte nad rozchodem či odloučením od vašeho blízkého člověka, ze všeho nejdřív si zkuste odpustit vlastní špatné volby či rozhodnutí. Pokud váš vztah brání vašemu vlastnímu naplnění či svobodě, je dobře, že jste se rozhodli něco změnit. Pravděpodobně to tak i vnitřně cítíte, přesto ztráta něčeho známého a kvalit, které na blízkém oceňujete,  bývá velice těžká a bolestivá. Pokud jste začali vztah s druhým člověkem ze špatných důvodů (tzn. na základě sex. přitažlivosti, z neschopnosti být sami atd.) je možné se na tom pracovat. Zkuste se zaměřit na to, kdo vás přitahuje, jak se v takové situaci cítíte a následně vyhledejte společnost někoho jiného. Někdy víte co nechcete, ale nevíte co chce. Proto je potřeba přemýšlet nad vlastním jednáním a sledovat okamžiky, kdy reagujete na základě jiných vlivů než vědomého rozhodnutí. Díky tomu se dokážete lépe orientovat nejen sami v sobě, ale společně s tím jak poroste vaše sebeúcta a sebevědomí, úměrně s tím vaše prostředí bude reagovat lépe na vás.   

Někdy může vaše vztahy narušit závislost, která se objevuje zejména ze strachu z osamělosti a pocitu, že nemůžete být sami. Proto je důležité, abyste si uvědomili, že silný vztah tvoří dvě osoby, které sdílejí svoje životy.  K jeho dosažení potřebujete nejdříve získat nezávislost sami v sobě.

• Postupně zkoušejte trávit nějaký čas o  samotě (zprvu to mohou být hodiny, později dny, měsíc –rozhodujte se o této době tak, abyste se cítili bezpečně)
• Pokoušejte se vnímat pozitivní aspekty toho, že se můžete věnovat sami sobě.
• Můžete trávit tento čas děláním věcí, které vás baví a naplňují.
• Požádejte partnera nebo přítele, aby vás dokázal povzbudit utvrzením (např. „počkám na tebe, jsem na tebe pyšný apod.)
• Zkuste si plánovat čas pro sebe společně s časem, který strávíte s partnerem tak, aby jste nebyli sami déle než jste schopni.
• Zkoušejte rozšiřovat oblasti, v kterých se o sebe dokážete postarat.
• Místo partnerovi, můžete věnovat část své pozornosti zvířatům, přírodě či kreativitě.

 

V každém zdravém vztahu je důležité, aby oba partneři/přátelé dokázali dávat i přijímat. To se netýká pouze pozornosti a péče, ale i maličkostí a radostí, které do vztahu patří.  K tomu, abyste se naučili najít rovnováhu mezi oběma póly, je třeba se naučit vyjádřit svoje potřeby a pocity. Může se stát, že v určité době bude sexuální zneužívání zabírat veškerý váš čas a pozornost. Nemusíte tak být schopni věnovat se nikomu a ničemu jinému, což je v podstatě přirozený efekt práce na vaší emocionální stránce. V takové chvíli je však nesmírně důležité, abyste uvědomili druhé, že nejste schopni být zde pro ně. Můžete se omluvit, a zároveň vyjádřit vděk, že tu pro vás jsou, i když vy teď nemůžete dát mnoho zpět. Protože léčení vašeho nitra se projeví na vztazích s vašimi přáteli a partnery a oni tímto procesem prochází s vámi, je lepší vyjadřovat upřímně svoje omezení v určitých situacích. Jinak se může stát, že začnete svoje blízké mylně obviňovat, že vás nerespektují (když nekomunikujete delší čas a mají o vás starost) a někdy i vyčítat jejich potřeby. Tím, že obrátíte pozornost na cvičení dávání a přijímání, krok za krokem se můžete dostat k výše uvedené rovnováze.

• Přijímat pro vás může být obzvláště obtížné, pokud jste vždy museli něco udělat či se odevzdat, aby vaše potřeby byly naplněny a museli jste se spoléhat zejména sami na sebe. Možná jste se naučili, že péče do vztahu nepatří respektive že pro vás znamenala/ná nebezpečí. Přesto přijímat je příjemné, když si na to zvyknete a rozlišíte situaci, v které jste teď od té, které jste byli vystaveni. Řekněte svým blízkým, že se učíte přijímat a současně s tím je můžete každý den požádat o nějakou drobnost či činnost.
• Zkuste také dávat druhému člověku čas od času něco co mu udělá radost(může to být jídlo, kompliment) a požádejte ho, aby vám poděkoval. Vysvětlete, proč je pro vás důležité, aby ocenil, že jste mu dokázali něco dát a jak je pro vás často obtížné soustředit se na jeho potřeby. Dávat je mnohdy mnohem těžší než přijímat, protože k tomu potřebujeme vnímat druhého člověka s jeho přáními a zájmy. Častěji se stává, že promítáme do našich blízkých vlastní svět natolik, že pro ně děláme to, co bychom sami ocenili či si přáli. (což je přirozené pro děti)

Snažte se zaměřit na tu oblast, která je pro vás obtížnější a nezapomeňte, že spolupráce a komunikace s vaším okolím vám může usnadnit získání přirozeného rytmu mezi dáváním a přijímáním.

Jak již bylo řečeno výše, základním  kamenem intimních vztahů je důvěra. Abyste mohli někomu důvěřovat, musíte nejdřív věřit sami sobě a umět riskovat. (v případech, kdy jste si více méně jistí, že můžete-neriskovat sebe ve vztazích, kdy vám druhý člověk slibuje, že opustí partnera, aby mohl být s vámi) Pokud víte, že se o sebe umíte postarat, respektive tomu věříte, nepotřebujete doufat či slepě věřit, že to za vás udělá někdo jiný. Tato potřeba je opět pouze reflexí dítěte, které má na ní od rodičů právo, a pokud se vám jí nedostalo, je snadné tímto způsobem vnímat lásku a péči. Přesto tomu tak není, protože k tomu, aby oba partneři mohli být zodpovědní za jejich vztah, každý z nich musí být zodpovědný sám za sebe. Důvěra v partnerském vztahu tedy souvisí se schopností vnímat jaký doopravdy je a jakým způsobem probíhá komunikace mezi vámi a partnerem. Měla by se zvyšovat společně s tím, zda jsou potřeby obou partnerů naplňovány a oba se rozvíjíte směrem, kterým chcete.

K budování důvěry nelze přistoupit jinak než s trpělivostí k sobě samým a i druhým lidem. Zároveň ale máte možnost ji zkoušet v každodenních situacích. Např.  místo, abyste vyjadřovali závazná rozhodnutí v podobě vět typu : „nikdy tě neopustím“, „budeme spolu navždy“ , zkuste blízkou osobu požádat o nějakou maličkost, nechte se obejmout bez sexuálního podtextu, zavolejte kamarádovi, zda by s vámi nechtěl strávit nějaký čas, zkuste říct ne.  V případě, že i v těchto situacích dojde ke zklamaní na vaší straně, zkuste přijít na to co se stalo.

• Koho jsem o co žádal?
• Jak dlouho se známe? Rozumíme si?
• V čem a proč jsem mu věřil?
• Vysvětlit jsem jasně, jak je to pro mě důležité?
• Řekl jsem srozumitelně co požaduji/potřebuji?

Odpovědi na tyto otázky vám mohou pomoci si uvědomit na koho jste se s čím obrátili a možná proč vám to přineslo zklamání.

 

Učit se intimitě není vůbec jednoduché. Znamená to propustit druhého člověka přes vystavěné hranice, které máte pro vlastní ochranu. Je důležité na  sebe nespěchat. Můžete si vybrat místo, kde se cítíte příjemně a chvíli, kdy za ně blízkého budete chtít propustit nebo třeba jen pro vyjádření vašeho pocitu, který s ním máte. V případě, že jste v partnerském vztahu, opatrnost a určitý druh obezřetnosti je také na místě. Místo, abyste se k partnerovi například hned stěhovali, zkuste s ním strávit nějaký čas v neznámém prostředí apod. Samozřejmě je normální dělat chyby, takže někdy budete dělat kroky dopředu a jindy zpět,  ale je třeba mít na paměti, že učit se intimitě je proces pomalý a náročný.  Jste naučeni reagovat určitým způsobem a to je těžké změnit, i když po tom toužíte. Buďte proto na sebe trpěliví.