Co je emocionální incest ?

Emocionální incest  (nebo také emocionální zneužívání, psychické zneužívání) je termín popisující  vztah mezi rodiči a dětmi, kdy se dítě ocitá v roli tzv. náhradního partnera k jednomu či oběma rodičům.  K takové situaci dochází v případech, kdy ve vztahu zaujímají potřeby rodiče důležitější pozici než potřeby dítěte. Důsledky emocionálního zneužívání jsou podobné důsledkům sexuálního zneužívání, zejména  v souvislosti s pocity viny, nízkým sebevědomím a sebeúctou, narušenou sexualitou a intimitou a různými druhy závislostí v dospělém věku.  Důležitý rozdíl mezi emocionálním a sexuálním incestem je, že emocionální zneužívání je těžší odhalit nejen proto, že nedochází k přímému sexuálnímu kontaktu, ale také proto, že v prvním případě dítě bývá rodičem idealizováno a cítí se v dospělosti spíše vyjímečné než zneužité/zneužívané (a jeho role v rodině často přetrvává). V důsledku vlastní prázdnoty rodiče,  neschopnosti řešit osobní život či neschopnosti zdravého vztahu s  partnerem, může být dítě vystaveno přehnané péči či pozornosti. O emocionálním zneužívání však mluvíme i v případech, kdy je dítě nuceno přebrat roli obou rodičů (např. ve chvíli kdy žije pouze s jedním z rodičů a ten se o dítě není schopen řádně starat)

V obou případech dochází také k vytváření nezdravých sexuálních energii mezi dítětem a rodičem, a přestože nedojde k přímému sexuálnímu kontaktu, vývoj dítěte je značně ovlivněn a jeho zmatení a neschopnost navázat zdravý a láskyplný vztah s partnerem,  se v dospělosti dříve či později objeví. Emocionální incest resp.  situace, kdy dítě přebírá roli partnera v emocionální rovině, se nejčastěji vyskytuje v rodinách dysfunkčních a rodinách, kde se objevuje jakýkoli druh závislosti (alkohol, drogy, hrací automaty apod.)  Dítě se stává náhradním partnerem druhému z rodičů, a zároveň v něm vzrůstá pocit zodpovědnosti a nutkavé potřeby tohoto rodiče podporovat, případně ochraňovat. Vztah s rodičem, kterého dítě emocionálně nepodporuje, může přerůst v soupeření, nevraživost dokonce i pohrdání z obou stran.  Současně s tím vzniká mezi podporovaným rodičem a dítětem nezdravá vazba, která se postupně projeví v závislosti na dítěti, což může vyvolat pocity křivdy, zoufalství či žárlivosti na straně rodiče, který si neuvědomuje, že tyto pocity jsou pouze důsledkem jeho vlastního osamění či nespokojenosti. Dítě tak prochází zmatením a rozpolceností, kdy na jedné straně trpí pocity viny v případě, kdy hájí své vlastní zájmy, na straně druhé se cítí vděčné, užitečné a milované díky zájmu rodiče.  Iluze této lásky a důležitosti se promítá do dospělosti, jedinec se neustále snaží zavděčit rodičům,  k čemuž ho vede zejména potřeba cítit se stejně vyjímečný jako v dětství  či pocit viny. Popírání vlastního utrpení a bolesti pokračuje a dospělý člověk  se postupně stává závislým na naplňování potřeb druhých lidí, tedy nejen rodičů, ale i partnerů či přátel.

Rodiče si samozřejmě velmi často nejsou schopni uvědomit důsledky , které jejich chování a jednání v dítěti vyvolá/vá a většinou naopak hledají cesty, jak je ospravedlnit. (např.  – jsme více jako přátelé, parťáci, sestry, bratři) !Není totiž vyjímkou, že sami byli v dětství emocionálně zneužíváni.  Mnohdy se mylně domnívají, že jsou dobrá matka či dobrý otec, když s dítětem tráví tolik času a mluví s ním otevřeně o svých problémech. Někdy i proto, že navštěvují děti v pokoji v době, kdy spí a např. sedí u postele, či dítě hladí (bez sexuálního záměru). To však jenom znamená, že vztah mezi dítětem a rodičem je směřován k potřebám dospělého a dítě pravděpodobně  pociťuje zejména nadměrnou únavu a vyčerpání.

Mnoho knih a filmů líčí děti vystavené emocionálnímu zneužívání jako hrdiny a spasitele. Tento druh náhradního partnerství mezi dítětem a rodičem, kdy je dítě ve výše uvedené roli,  je ve společnosti idealizován a nezřídka vnímán jako ušlechtilá či dokonce správná zkušenost. Mámin malý chlapec, tatínkova holčička, zachránce či princezna (a mnoho dalších) jsou v pouze skryté názvy pro tuto roli. Ta je ve skutečnosti neuvěřitelnou tragédií v životě dítěte, neboť loajalita k osamělému rodiči a jeho potřebám,  se stávají zásadní a témeř nejdůležitější zkušeností v jeho vývoji.  Samotný název emocionální incest jakoby vylučoval jakýkoliv zásah do vývoje sexuality a intimity, přestože právě ta je v jeho důsledku narušena nejvíce. Dítě se pohybuje na rozhraní mezi loajalitou k rodičově osamělosti/ potřebám a touze po objevování vlastního já.  Pocity viny a uvěznění v tomto vztahu se automaticky promítají do vývoje sexuality. Erotické vzrušení či první zamilovanost k někomu jinému  vnímá dítě jako zradu vůči rodiči. V důsledku toho je objevování vlastní sexuality zahaleno pocity viny, rozpolcení, nebezpečí, vzteku, studu či může docházet k nadměrné stimulaci a pohlcením sexuální zkušeností.

Aby dítě tuto rozpolcenost a tlak dokázalo přežít,  odděluje objevování sexuality a intimity od objevování vlastního já.  Citové naplnění v dospělosti pak nahrazuje sexualizování téměř všech vztahů, kdy se sexuální kontakt stává jediným prostředkem k  navázání blízkosti.

 

Specifické typy rodiny  a děti z těchto rodin v dospělosti

1)      Rodina s alkoholikem (či jinou závislostí)

Převážná většina dětí z těchto rodin budí v dospělosti dojem, že vše zvládají, jsou úspěšní a organizovaní. Málokdo tuší, že prožívají neustálý vnitřní boj s pocity křivdy, a zároveň s vlastní neschopností navázat zdravé hlubší vztahy. Tato bolest bývá skryta za neustálou snahou pomáhat druhým, což úzce souvisí s jejich potřebou cítit se užiteční. Často se druhým lidem proto jeví  jako ti „zodpovědní“ či „hrdinové“.

Tito jedinci žijí se zkušeností, že jsou milováni za to co dělají a ne za to kdo jsou, což je způsobeno tím, že jako děti byly využiti k „záchraně“ druhé osoby, nejen v emocionální,  ale i psychologické rovině. To je samozřejmě zanechává v dospělosti emocionálně a sexuálně vystrašené.

Většina z obětí zneužívání rodičem NE-alkoholikem pokračuje v obviňování alkoholika a neuvědomuje si problém s rodičem, kterého považuje za hlavní zdroj lásky a péče v rodině.

2)      Dysfunkční rodina

Dysfunkční rodiny se většinou navenek jeví jako naprosto funkční a v důsledku takového popírání je mnohem těžší si připustit, že se jedinec stal obětí zneužívání.

Nejzákladnějšími body, kterými se dysfunkční rodina vykazuje, jsou:

a)      Nemluv o probléméch, nevyjadřuj své pocity

b)      nepřímá komunikace- jeden člen mluví s ostatními za druhé

c)       nerealistická očekávání – buď silný, dobrý, perfektní, dělej vše tak, abychom na                   Tebe mohli být pyšní

d)      nebuď sobec

e)      dělej jak říkám, ne jak se chovám já sám

f)       není v pořádku se zlobit

Tato pravidla vyvolávají v rodině určité napětí a zároveň úzkosti u jednotlivých členů. V těchto rodinách je často jeden (nebo oba) z rodičů ve vztahu nespokojen a veškerá jejich pozornost či promítání vlastních představ a potřeb se přenáší na dítě. Na základě toho, že rodina působí navenek jako naprosto funkční, dochází u dítěte k většímu zmatení, neboť jeho vlastní pocity jsou v rozporu s tím, jak se rodina prezentuje. Tyto vnitřní pocity se pak stávají tajemstvím, což se opět promítá v dospělém věku do neschopnosti vyjádřit vlastní emoce a potřeby.

 

Nejčastější role dětí

syn – hlava rodiny, mámin kluk, zachránce , tátův parťák

dcera- mámina kamarádka, sestra, tátova holčička

Hlava rodiny ( vztah syna a matky)

Chlapec se stává matčiným důvěrníkem, sdílí její pocity a zároveň ji uklidňuje, když je rozrušená. Tuto roli mohou zároveň podporovat rodiče výroky typu: „ postarej se o maminku“/ „teď to tady máš na starosti, zatímco budu pryč“ (OTEC) nebo“ kdybych já tě neměla, co bych dělala“/ „ty jsi můj zachránce“ (matka). Syn v takové situaci prožívá protichůdné stavy, později však převažuje pocit jakési důležitosti společně s potlačováním vlastních potřeb a zájmů (zároveň únava a deprivace, což ustupuje potřebám rodiče) Takový vztah může v období dospívání dítěte poznamenat ze strany matky i žárlivost na přátele, nesouhlasné reakce a kritika na přítelkyni/ě syna , výčitky apod.

Ke vzniku nezdravé sexuální energie může dojít velice snadno ve chvílích, kdy se matka před mladým mužem převléká a současně na něj mluví.(nezáleží tolik o čem mluví jako na tom, že syn prožívá opět protichůdné pocity, protože mu tato situace není příjemná, ale zároveň nedokáže pochopit, co mu vlastně vadí)

Tátova holčička (vztah dcery a otce)

Otec upřednostňuje společnost dcery před společností partnerky, pyšní se a opatruje ji. Mnohdy matka tuto dceru využívá ke konejšení otce ve chvíli, kdy se vyskytne nějaký problém. Dítě se opět tedy ocitá v roli určitého zachránce. V období dospívání otec dceru kontroluje a podporuje závislost výroky jako „ Já Tě nikomu nedám.“  nebo „ máš na lepší“, v případě, že představí rodině partnera. Otec většinou nešetří na kritice a své emoce sdílí právě s dcerou.

Tito otcové překračují osobní hranice ve chvílích, kdy mají připomínky k fyzickým proporcím dcery, např. „narovnej se, ať je vidět, že máš prsa“ „no už máš pořádný ženský zadek“ a mnoho dalších, což nevede k ničemu jinému než nezdravým sexuálním energiím.

Rozporuplnost pokračuje neboť dítěti/zachránci  je lichoceno a zároveň prožívá pocity viny k druhému rodiči. Pro jednoho z rodičů je vyjímečné a cítí se milováno, druhý s ním mnohdy soupeří nebo vynahrazuje lásku dalším potomkům a k tomuto vzniká jistá nevraživost . To samozřejmě vede pouze k tomu, že si dítě klade otázky, proč je trestáno za to, že je milováno a odnáší si nevědomě enormní následky do dospělosti.

Na vině emocionálního incestu jsou OBA z rodičů. Důležité je, aby si našli vlastní zdroje pomoci a nevkládali tíhu SVÉHO světa na dítě. K tomu, aby zabránili emocionálnímu zneužívání však musí obrátit pozornost na své vnitřní já a naučit se, jak zaplnit vlastní pocit prázdnoty jinou cestou.  Otec a matka jsou zde, aby dítěti dodávali energii. V případě, že jeden z rodičů zanedbává sám sebe či jakoukoli cestou rezignuje na současnou situaci, v emocionálním světě dítěte vzniká trhlina, způsobující v dospělosti neschopnost objevit vlastní vnitřní já. Ironií je, že takové děti nabývají pocitu, že jsou silné, mocné a dobré, protože dokáží zvládat problémy svých rodičů. Mnoho z nich v dospělosti hledá zaměstnání v sociální sféře, nejčastěji se stávají terapeuty či sociálními pracovníky, neboť jsou dobří posluchači a vychází ze zkušenosti, že dokáží pomáhat druhým. Taková pomoc na druhou stranu zase jenom oddaluje pocit, že sami možná nějakou potřebují.

 

Důsledky

Je důležité si uvědomit, že intuice a povědomí o sobě samém, které umožňují/zaručují svobodu a důvěru nutnou ke konstruktivním volbám a rozhodnutím ve vztahu, je u lidí s touto zkušeností ZNIČENÁ. Intuici v podstatě nahrazuje mylná představa o tom jací jsou,  zároveň jací by měli být a povědomí o tom, co by měli ve vztahu splňovat. Neustálou nespokojenost ve vztazích doprovází touha po ideálním partnerství či vztahu, která se stává kritériem, na jehož základě dochází k rozhodování ve vztahu. Tito jedinci nadále „krmí“  tuto představu a žijí s pocitem, že taková rozhodnutí jsou v pořádku. Hledání ideálního partnera je však jenom jedním z mnoha důsledků emocionálního zneužívání. Některé z mnoha pocitů , které vypovídají o emocionálním zneužívání , jsou uvedeny níže :

1)      Nestabilní vztah ke zneužívajícímu rodiči – láska/nenávist – pocit vyjímečnosti, potřebnosti,užitečnosti či nepostradatelnosti  ,na druhou stranu úzkosti , že jedinec nedělá nikdy dost, mohl by ve vztahu k rodičům dělat víc apod.

2)      Emocionální odstup od druhého rodiče – pocit odloučení, opuštění a zároveň má tento vztah  soutěživý charakter, někdy i známky opovržení (z obou stran)

3)      Zmatení a vina ohledně vlastních potřeb – doprovází pocit viny za vlastní pocity , snaha být stále „ten silný“, být zde pro druhé a pomáhat považuje jedinec za svoji potřebu

4)      Vlastní nedostatečnost/neschopnost – tyto pocity jsou skoro až chronické, člověk se cítí jako lidská bytost kvůli tomu co dělá, ne pro to že je

5)      Udržování více vztahů najednou – více vztahů, které jedince neuspokojují, konstantní hledání ideálního partnera či vztahu / Problém se vázat- rozpolcenost, nerozhodnost co se týče závazků, jedinec je ve vztahu tzv. jen jednou nohou ale zároveň ad 6)

6)      Náhlé, rychlé  závazky/začátky vztahů – jedinec se rychle váže na druhou osobu či vztah, až později přichází na to, že šlo o špatné rozhodnutí – pocit viny mu nedovolí ze vztahu odejít, snaží se napravovat/zlepšovat

7)      Rmoucení se nad skončenými vztahy- přemítání, zda by mohly fungovat, pokud by jedinec řešil věci jinak.

8)      Sexuální dysfunkce- ztráta chuti na sex či naopak nutkavá potřeba častého sexu (může přecházet až v závislost)

9)      Sklony k závislostem – na práci, ocenění, úspěchu, jídle, drogách, alkoholu, cigaretách, automatech, druhé osobě apod.

10)   Problémy  se sexuální identitou či sex. orientací.

11)   Nepřímá komunikace v práci, rodině či partnerství.

12)   Problémy s navazováním vztahů či s jejich ukončením.

13)   Vyhýbání se vztahům či lásce.

14)   Unáhlené ukončování vztahů.

15)   Hledání partnerů a vztahů, kde jedinec plní podobnou roli jako v dětství, tzn. traumatické,  zanedbávající

16)   Vyhýbání se konfliktům či řešení problémů, nerozhodnost

17)   Neschopnost postavit se za vlastní názor

Zdravý vývoj a ustálení vlastní identity na základě uspokojování vlastních potřeb, sexuality, hodnot, tužeb a pocitů je zablokována. Jedince vystavené emoc. zneužívání zužuje nutkavá potřeba být milován  ve stejné míře jako strach z vlastní nerozhodnosti či závazku. Dokud se nerozkryje zdroj tohoto strachu, lásku si budou i nadále definovat skrze sexuální kontakt.

Cesta k uzdravení

Jedním z nejzákladnějších kroků na cestě k uzdravení je emocionální odloučení od zneužívajícího rodiče, což samozřejmě není jednoduché a takový krok může trvat i několik let. Současně s tím je třeba se pokusit navázat vztah s druhým rodičem. V případě, že se jedná o zneužívání rodičem opačného pohlaví, dítě ztrácí pocit a potřebu identifikace s rodičem pohlaví stejného. K tomu, aby byl dospělý jedinec schopen zralého vztahu, je třeba, aby se identifikoval se zdravou energií rodiče stejného pohlaví.  (muž pohrdá mužstvím z dob, kdy ho negativně reprezentoval otec – žena svým ženstvím, kdy ho negativně reprezentovala matka – to je třeba napravit)

Následující body zahrnují doporučení, jak tento obtížný a dlouhý proces odloučení začít.

a)      Zbavit se veškerých závislostí (neboť odebírají pocit vlastní síly a autority)

b)      Přestat si idealizovat zneužívajícího rodiče (pozornost, která je dítěti věnována není zdravá a ublížila mu)

c)       Vzdělat se o zlobě, kterou v sobě jedinec vůči tomuto rodiči chová (zároveň napsat např. dopis se vším, není nutné odesílat)

d)      Vymezit si s rodičem vlastní hranice (co je nepříjemné; příprava na to, že se bude muset vymezování opakovat, někdy je nutné rodiče nekontaktovat- to je v pořádku, je důležité si dopřát čas

e)      Pracovat s pocity ohledně druhého rodiče a strávit s ním nějaký čas bez přítomnosti zneužívajícího.

f)       Najít si pomoc (diskuzní fórum, informace, terapie)

 

Jak již bylo uvedeno výše, oběti emocionálního zneužívání nejsou schopni vést zdravý, láskyplný a spokojený vztah. Dokud ve vás přetrvá pocit z dětství tzn., že jste byl využit a ne milován (což si nemusíte uvědomovat), vnímání sebe sama a druhých bude tímto pocitem i  nadále ovlivněno. Pravděpodobně postrádáte pocit mít se rádi za to kdo jste, který je však nutnou součástí schopnosti milovat druhé.  Vážný vztah je o vytváření péče, trpělivosti a lásky mezi dvěma lidmi. Právě proto, že jste se s takovou formou vztahu nikdy neměli možnost setkat, může pro vás být těžké lásku a péči od druhých přijmout či sami lásku a péči dávat.

Zloba a vnitřní rozpolcenost ze vztahu s rodičem se velice často promítá do vztahu s partnerem, kdy reakce oběti v podstatě nesměřuje k partnerovi, ale k rodiči, kterého v danou chvíli partner zastupuje.  Samozřejmě je neuvěřitelně těžké si toto uvědomit, ale zároveň rozkrytí či objevení  nezdravé emocionální vazby s rodičem dovolí tyto dva vztahy rozlišit.

Tato změna pravděpodobně povede nejenom k větším možnostem a šancím pro vás, ale i pro vaše vztahy. Stejně tak je velice možné, že se změní výběr vašeho partnera.

Doporučení ohledně vztahů

• Zkuste ponechat své představy stranou
• Pokud již v nějakém vztahu jste,  učiňte rozhodnutí v něm zůstat(v případě, že se cítíte dobře) a zkuste pomalu pracovat na otevírání svého já
• Uzavřete všechny ostatní vztahy či flirty, pokud v takové situaci jste
• Vymezte si vlastní hranice a postavte své vlastní potřeby jako základní věc (pro vás) ve vašem vztahu ( je obvyklé, že lidé ve vztahu tzv. ztrácí sami sebe – zvyknou si na tuto roli a poté jenom doufají, že jednou snad jejich potřeby budou naplněny)
• Přestože vše ve vztahu bude fungovat, možná ho budete muset ukončit, pokud máte pocit, že vás nenaplňuje (rozhodnutí odejít ze vztahu je naprosto v pořádku)
• Snažte se sledovat vlastní chování a jednání (zaměřte se na to, jak se za určitých situací chováte a proč, kdy vyhovujete žádostem, aniž byste chtěli apod. a zkuste se vyhnout situacím, ve kterých se necítíte příjemně nebo vás matou)

V novém vztahu se snažte stát tzv. nohama na zemi a pamatujte si, že nemáte kam spěchat. Dovolte mu, aby se vyvíjel bez vaší představy, jak by se vyvíjet měl.

Nejdůležitější nakonec zůstává : MĚJTE RÁDI SAMI SEBE!!

Vaše cesta k uzdravení by měla zahrnovat tedy zejména trpělivost a lásku k sobě. Mezi kroky, které můžete začít dělat hned patří např. dívání se na sebe do zrcadla, vyslovovat směrem k sobě(či vaší fotografii z dětství), že se máte rádi bez podmínek, odvážit se věřit vlastní intuici, chápat vlastní „dětské“ reakce a  dovolit si věřit sobě samým a druhým lidem.