Deprese je jedna z nejobvyklejších psychických poruch, se kterou se oběti zneužívání a násilí v životě potýkají. Protože je přirozenou reakcí na traumatickou událost, zejména v případě znásilnění může její prohlubování proběhnout bez povšimnutí okolí. Depresivní jedinec se navíc velmi často izoluje od přátel, rodiny i známých, proto je pro blízké obtížnější pochopit, co se děje a jak mohou pomoci. Psychologický a emocionální tlak, který na oběti sexuálního násilí působí, je tak veliký, že se deprese zdá být logickým vyústěním. Člověk prožívá emoce, které jsou pro něho neúnosné a nedokáže je kontrolovat. Žádné z obranných mechanismů již nefungují a beznaděj, strach, bezbrannost a pocit bezcennosti zaměstnává všechny smysly .    Mezi fyziologické příznaky deprese můžeme řadit chronickou únavu, nespavost, bolesti hlavy,  nedostatek energie, podrážděnost,  nechutenství nebo bolesti svalů.  Myšlenky na sebevraždu, ztráta naděje a pocity bezvýznamnosti podporují bezradnost,  s kterou se jedinec potýká.                                                         Děti obvykle v průběhu vývoje vytěsní zneužívání natolik, že v dospělosti vnímají právě pouze fyziologické projevy deprese. Nepřipouští si vlastní smutek a bezradnost, neboť popírání emocí jim v dětství pomohlo vyrovnat se s negativní situací a jinou cestu zatím neznají. Sexuální zneužívání naučí děti že jsou bezmocné, samy a nezaslouží si pocit bezpečí. Často jsou navíc ignorováni či odmítáni vyjma sexuálního kontaktu, čímž dochází k potlačení či úplnému zničení pocitu vlastní hodnoty. Proto je pro ně v pubertě či dospělosti obtížné rozeznat, že depresí procházejí, neboť se potýkají se špatnými pocity ohledně sebe samých od nízkého věku . Jelikož si nejsou schopni spojit svoje potíže se zneužíváním, nemohou vnímat depresivní stavy jako příležitost pochopit čím si prošli. Někdy je totiž deprese prvním krokem k uzdravení, neboť se jedná o signál, že něco není v pořádku resp. že se něco stalo. Depresi můžeme popsat jako fyziologickou manifestaci biochemické a hormonální  nerovnosti, ale také jako proces,  do kterého člověk vstupuje ve chvíli, kdy si již nedovede poradit s emocemi, které ovládají jeho mysl a každodenní život. Proto není náhoda, že se s touto poruchou potýká vysoké procento lidí, kteří byli vystaveni sexuálnímu násilí. Pesimistický přístup k životu, strach a ztráta zájmu o veškeré záliby doprovázejí výše popsáné symptomy. V souvislosti s nevhodným sociálním chováním je důležité zmínit tzv. vytrácení se. Nemusí jít pouze o nenápadné odchody ze společnosti, ale také o uzavírání se do vlastních myšlenek v průběhu konverzace. Přestože to může být jediný způsob, jak se ochránit v nepříjemné situaci, okolí většinou nereaguje s pochopením. To může vést k dalším problémům ve společenském životě a prohlubovaní izolace.

Deprese je po všech stránkách vyčerpávající onemocnění a lidé, kteří se s ní potýkají, potřebují čas a vlastní tempo k uzdravení. Doporučujeme terapeutickou pomoc a spolupráci s partnerem či přáteli/rodinou.  Vyslovení a sdílení pocitů může vést k úlevě, a zároveň se blízcí mohou podílet na udržení pozornosti k postupnému řešení problému.  Oběti sexuálního násilí mají totiž tendenci zabývat se všemi pocity a aspekty zneužívání najednou a často neví kudy kam. Blízcí také dokáží reflektovat úspěchy a kroky po cestě k uzdravení, které si člověk v depresi neuvědomuje.

K dalším příznakům deprese se můžete dozvědět více na webech , které se zabývají tímto onemocněním podrobněji.

 Bc. Jana Ježková

Použitá literatura:

• Courage to heal – Ellen Bass and Laura Davis
• Lovers and survivors – S. Yvette de Beixedon
• Ghost in the Bedroom – Ken Graber
• aftersilence.org