Popírání
Jednou z cest jak se chránit před skutečností, která je bolestná, je předstírání, že neexistuje. Popírání jako mechanismus funguje v kritických situacích, například při ztrátě blízkého či při ztrátě zaměstnání. Jedná se o přirozený proces, přičemž potřebujeme určitou dobu na vypořádání se s danou okolností než se budeme moci vrátit v plné síle do života. Stejně tak tomu je v případě, kdy se oběti sexuálního zneužívání rozhodnou svoji situaci řešit a v některých fázích uzdravování jim tento mechanismus pomáhá akceptovat minulost a její vliv na přítomnost tempem, které samy potřebují. Popírání v dysfunkčním systému se však stává spíše životní cestou než obranným mechanismem, který by měl sloužit při extrémních situacích. Tento sebedestruktivní způsob vyrovnávání se je velmi častým prvkem v rodinách alkoholiků a skoro vždy v případě incestu. Dítě se snaží ignorovat svoji situaci s nadějí, že zmizí nebo se změní. Je pro něj jednodušší popřít realitu než čelit skutečnosti, že ho dospělí v jeho okolí neochrání nebo mu dokonce ubližují. Popíra postupně všechny svoje pocity, což v dospělosti vede k neschopnosti je identifikovat a vyjádřit. O těchto pocitech a jak s nimi pracovat budeme pojednávat v kategorii Pocity. Jak jsme již uvedli výše, někdy dospělé oběti sexuálního zneužívání popírají skutečnost vlastního zážitku nebo popírají veškeré důsledky, přestože jejich jednání vypovídá o jistých potížích. Stud a pocit zodpovědnosti jim nedovoluje přiznat sobě samým natož druhým, že jim bylo ublíženo a že se s daným traumatem ještě nevyrovnaly. Popírání má často za následek rozvoj různých druhů závislostí, které společně s tímto obranným mechanismem znemožňují poučení z vlastních chyb. Závislostmi o kterých mluvíme nemáme na mysli pouze užívání omamných látek či hazard, ale i workaholismus,poruchy přijmu potravy, fixace na druhou osobu, neadekvátní způsob řešení situací apod. Popírání zároveň umožňuje nezabývat se mírou těchto závislostí a jejich vlivu na vlastní rozhodnutí. V případě obětí zneužívání, které si vybudovaly kariéru či jistý druh stability ještě před návratem vzpomínek, je mnohdy obtížnější i pro ty nejbližší odhalit, zda orientace na tyto hodnoty nevychází právě ze snahy zneviditelnit osobní svět. Stejně tak je pro oběti těžké důvěřovat zájmu o svoji osobu a rozlišit kdo jim chce pomoci a kdo se jim snaží uškodit. Na základě této nedůvěry mnohdy popírají existenci člověka, který je má rád a není neobvyklé, že se ho od sebe snaží odehnat v domnění, že je to právě on, kdo poukazuje na jejich obtíže. Přesto komunikace s blízkou osobou může být velice užitečná při nahrazování starých způsobů vnímání, objevování důvěry k druhým lidem a přijímání zodpovědnosti ve zdravé míře vůči sobě samým, partnerovi a světu na základě pocitu sounáležitosti.
Humor
V souvislosti s popíráním můžeme zmínit humor jako jeho součást. Mnohdy díky humoru překonáváme snadněji obtížné situace a pomáhá nám nepropadat depresivním stavům. Může se však jednat i o sebedestruktivní mechanismus, který jedinci umožňuje udržet si emocionální odstup od druhých lidí či od vlastních potíží. V takových chvílích se jedná zejména o sarkastické či cynické komentáře, které dávají člověku pocit kontroly a mnohdy jejich funkce naplňuje skrytou agresi. V případě humoru, který je jemný a přátelský, může být hlavním motivem snaha rozesmívat sama sebe i své okolí s přesvědčením, že smích oddálí pocity smutku a potřebu plakat, neboť tyto emoce považuje za projev slabosti či je vnímá jinak negativně. Přesto je humor jedním z méně škodlivých cest jak se vyrovnávat se skutečností než například užívání alkoholu či sebepoškozování.
Bc. Jana Ježková
Použitá literatura:
- Courage to heal – Ellen Bass and Laura Davis
- Lovers and survivors – S. Yvette de Beixedon
- Adult Children – John Friel and Linda Friel
- Outgrowing the pain – Eliana Gil
- Adult children of abusive Parents – Steven Farmer
- Ghost in the Bedroom – Ken Graber
- When you are the partner of a rape or incest survivor- Robert Barry Levine