Archiv autora: admin

„Vypadá to, že tenhle odpor k vlastnímu tělu je jakýmsi „pravidlem“ a nejsem jediná ta divná. Menstruaci nesnáším, vlastně jakýkoliv projev ženství…prsa, pohlaví, menstruace…jak já byla šťastná, když jsem o ni kvůli nízké váze přišla. Bohužel ji už mám zase zpět. Gynekologie je pro mě utrpením a i ve svém věku tam chodím s mamkou. Svoje tělo jsem nenáviděla a do jisté míry ho stále nemám ráda, i když vím, že to nebyla vina mého těla. Ale hodně dlouho jsem se trestala a obviňovala a to zanechalo následky nejen na duši, ale i na těle.“

„Vlastně většinu doby na své tělo kašlu, nejím moc nespím. A hlavně když mám menstruaci tak se ta nenávist vůči vlastnímu tělu a vztek na sebe( že sem to dovolila) i na ostatní že nevidí že se něco stalo a nepomůžou mi.“

„U mě se veškerá nenávist projevovala zejména v přejídání/hladovění, neschopnosti se jít umýt, dotýkat se svého těla jinak než za účelem okamžitého orgasmu s doprovodem nekalých myšlenek či vzpomínek, čímž jsem se velice často sama vracela k pocitu, že jsem špatná, špinavá či že se mi to líbí. Dále jsem měla problém s dotykem, dosud se necítím moc jistá, když mě někdo obejme či se dotkne znenadání, naštěstí to moc lidí nedělá a pokud někdo, pak jsem naopak příjemně překvapená, jak milé to je a že ne každý dotyk znamená sexuální kontakt.
Hodně jsem sama sebe zanedbávala, vždy jsem trvala na tom, že krása se má hledat uvnitř člověka, tudíž jsem vždy zabalená v mikinách a teplácích nejlépe o deset čísel větších, a zároveň si nepřipouštím jakoukoli atraktivitu. Menstruace pro mě bývala vždy naprosto urputnou, nejen proto, že co se pamatuji, tak jsem ji dostala den po pokusu o znásilnění. Hodně jsem si to spojovala, vždy mi bylo velice zle a jak jsem vypozorovala několik let jsem vždy požívala alkohol den „před“ , aniž bych si to uvědomovala.“

„Od té doby co jsem se konečně odhodlala něco napsat mám docela špatné sny.Asi je to normální,všechno se dostává ven a není to vůbec příjemné. musím myslet na věci které se stali v dětství a koho je to vlastně vina a jestli to neházím na lidi,kteří za to nemůžou.Klasický sen je,že se vždy ukáže osoba,která se mi jako směje a většinou vykukuje z poza rohu a je pravda,že i normálně se strašně lekám,když na mě někdo kouká a já o tom nevím.Což mi nepřijde úplně normální a snažím se vypátrat proč se toho tak bojím….“

 

„…před pár týdny měl kamarád oslavu, protože ukončil studium. Bylo tam hodně lidí, kteří jsou moc fajn, ale byl tam i „on“. Bylo mi hrozně, ze začátku mi bylo strašné horko a všechny vzpomínky se vracely jedna za druhou. Pak mě začalo bolet břicho a já už jsem byla strachem úplně mimo…

Po hodině a půl jsem odjela domů, protože se to nedalo vydržet. Teď už vím, že ho nikdy nechci znovu vidět.
Další večer jsem ležela v posteli a najednou jsem měla pocit, že na mě sahá, slyšela jsem ho mluvit a zároveň jsem slyšela sebe, jak ho prosím, aby mě nechal být. Když jsem se „vzpamatovala“, tak jsem si uvědomila, že mě zase strašně bolí břicho a brečím. Ale aspoň vím, že se v jeho přítomnosti opravdu necítím dobře a že pro mě bude nejlepší se mu vyhýbat. Zjišťuji, že se bojím snad všech mužů, které znám- to mě dost znepokojuje… Stále mám obavu, že by mi mohli ublížit a že se zase nebudu moct bránit…“

 

„…bojím se usnout. Někdy si přímo uvědomuji, že vymýšlím náhradní činnosti, abych spát nemohla – ostatně jako teď. V noci se to všechno vrací, jak kdyby se to dělo teprve teď. když se pak probudím, tak rozsvěcím velké světlo a dost často se tak nějak uklidním až díky žiletce,a pak se jen modlím ať už je ráno, ať to skončí a je tu alespoň malinký prostor pro bezpečí, jenže den strašně rychle uplyne a je tu zas večer. Asi jsem vážně cáklá, ale hrozně se bojím..“

 

 

„…hodně silné bylo také muset být svědkem otcových demonstrativních sebevražedných pokusů po nějakých hodně vyhrocených sporů s matkou. V některých opileckých stavech se dovedl dostat do hluboké sebelítosti a i dnes je nesmírně nepříjemné vzpomínat na směsici strachu o jeho život, strachu z matčina chladného přístupu, lítosti a tragikomičnosti celé situace, kterou jsem byl už jako dítě schopen vnímat. Zcela jasně jsem si uvědomoval, že ten člověk chce jen pomoc, ale zásadně jsem nesouhlasil s cestou, kterou si o ni říká … a nevěděl jsem stejně jak, ale pocit, že jsem mohl všemu účinněji zabránit jsem měl, i když mě na jednu stranu uklidňovala důvěra v mámin „dospělý vhled“ do situace … Smyčku si uvázal na hliníkovou trubku od sprchového závěsu v panelákové koupelně, ani já jsem si v tom věku nemyslel, že by taková trubka unesla váhu lidského těla, ale strach, který jsem měl mi svíral všechny vnitřnosti a hlásek „zdravého dítěte“ hluboko v hlavě slabě napovídal, že něco takového se nemá dít, něco takového nemám vidět ani „být nucen řešit“. Otec stojí na hraně vany, za moment se ozve hlasitá rána a lomoz … sedmnáct let poté si nemyslím, že bych kdy v životě zažil politováníhodnější podívanou … táta oblečený do spodního prádla, zpitý do němoty zapadlý ve vaně, se špagátem kolem krku, částečně zamotaný do sprchového závěsu se neobratně zmítá a snaží vylézt z koupací nádoby. Kalný skelný pohled od alkoholu smíšený s dětským prosebným výrazem v očích. Nevím co mám dělat. Nebrečím. Jen nemůžu uvěřit. Chladné výsměchy matky na jeho adresu mě děsí. Nemůžu to už vydržet a jdu mu pomáhat z vany a na nohy … cítím silnou potřebu vrátit mu aspoň nějakou důstojnost … ne před matkou, to už nevěřím, že bych dovedl … ale před sebou…“

„…já takhle nějak vytěsňovala jisté zážitky v dětství…kdy jsem „uletěla“ ze svého těla a vše jakoby se dělo mimo mě, mé tělo..byla jsem dírou ve stropě,mouchou…a pak některé věci méně boleli..a vím, že se mi to sem tam děje aj teď, když chci jakoby „utéct“ z té situace, která je mi nepříjemná..ale nejsem si jista, zda je to to samé…ani nevím jak se tomu vyhnout..teda krom toho: vyhnout se tomu nepříjemnému.….“

„….třetí večer, kdy už byla tma se mě zeptal, jestli chci vědet tajemství. V ten okamžik se na mě vrhnul a začal mě líbat. Bylo to strašně odporné, nechápala jsem, co chce, nerozuměla jsem jeho chování… Když mě pustil, tak se mě zeptal, jestli se mi to líbilo. Myslím, že jsem mu řekla, že ne (přesně si to nepamatuju…). Vím, že byla tma, ale vyzíval mě k pohlavnímu styku, říkal mi, že je to normální. Já jsem mu řekla „ne“, začala jsem ho prosit, aby mě nechal být a aby mě k ničemu nenutil. Rozbrečela jsem se a pořád jsem ho prosila. Sahal mi na ruce, na krk. Nesahal mi na intimní místa (byla jsem skrčená). Pak mi řekl, že kdyby chtěl, tak by mě znásilnil, ale že se mu nechce. V ten okamžik jsem propadla strašné panice. Říkal mi, že musím být zticha, že to nikomu nesmím říct, že je to naše tajmství.“

„Vracela jsem se o půlnoci cestou z baru domů. Byla jsem posedět s kamarády, o opilosti nemůže být ani řeč.
Zhruba po pár minutách jsem si všimla, že za mnou jde člověk. Už v první chvíli mi něco nesedělo. Naivně jsem si dala mezi klouby klíče. Po chvilce za námi šel i další člověk, tak jsem byla uklidněná ale zrychlila jsem tempo. Druhý muž zašel do vchodu a útočník se začal přibližovat ke mně, opět jsem zrychlila a on naopak zpomalil. Ježiš, když to píšu, uplně mi buší srdce, ale musí to ven. Věděla jsem, že je něco špatně, ve chvíli kdy jsem začala na telefonu vytáčet přítele, tak na mě skočil, táhnul mě v kravatě mimo chodník. Křičel, ať držím hubu a ať dělám, co mu řeknu. Chodník je v blízkosti řeky, táhnul mě k jejímu zábradlí. Dostala jsem strach, že shodí, uškrtí. Řekl, ať se nebráním, že to nemá smysl, že mě jinak zabije, že je prý schopný všeho.
Nejdříve mě přinutil k orálnímu sexu, pak vaginální a i anální. Když skončil, řekl si o všechny mé peníze. Nereagoval na mé prosby, výhružky nebo pláč. Ptal se mě jestli s tím půjdu na policii, řekla jsem že ne a odešel. Při těch hnusárnách, co dělal jsem myslela na svou rodinu, malou neteř, kamarády a přítele. Hlavně na to, jak ho ihned udám. Snažila jsem si ho prohlížet co nejvíce, abych mohla dát detailní popis. Podařilo se.“

„…matka se seznámila s jedním mužem, zdál se býti tak nějak v pohodě a i jsem ho měla celkem ráda.
A tehdy to začalo. Nejdříve začal ohmatávat mě a nakonec chtěl, abych já sahala na něj… Vyžadoval po mě, abych mu ho honila. Nevěděla jsem o co se pořádně jedná, bylo mi 7 let a nějak jsem z toho neměla rozum. Pak když bylo po dal mi za to peníze. A takhle to bylo častěji a častěji i když jsem řekla, že to prostě dělat nechci. Vždy to skončilo tím honěním… Nutil mě brát si za to peníze a já je brát musela. Takhle to šlo několik let a já musela držet jazyk za zuby, jelikož mi vyhrožoval…..
…….. Když mi bylo 12 let bylo to horší a horší. Musela jsem mu dělat stále dobře, byla už začal vyžadovat a orální sex, strašně jsem se štítila a tak řekl, ať mu ho alespoň vykouřím přes kapesník a nebo igelitový pytlík a takhle to šlo dál a dál a dál… Rozhodla jsem se, že vše řeknu matce. Asi to byla obrovská chyba. Když jsem vše řekla, tak ze mě udělala tu největší lhářku a přitom jí ségra řekla, že to na ní také zkoušel. Nebylo to nic platné. Musela jsem to snášet dál.
Ve 13ti letech už jsem si řekla dost! Vzala jsem máminy antidepresiva a různé léky, šla ven a tam spolykala a lavičce. Když jsem zase uviděla tu zrůdu, tak mě opět napadla myšlenka to skoncovat. Vzala jsem potají opět léky a vše zopakovala. Chtěla jsem si dojít ještě pro něco do krámu, ale tam odtud už mě vezla sanitka. Chtěli mě poslat na psychiatrii, kvůli tomu, že jsem nechtěla říci proč. Ale máma to nakonec uhrála na to, že jsem si spletla léky. Ještě to pár měsíců šlo stejně jako předtím. Já začala hulit trávu a pak se chytla ještě horší party, začala jsem šňupat perník. Kamarádka mě z toho dostávala, vždy když to u mě viděla, vysypala to do záchoda. V ten moment jsem ji vždy nenáviděla. Teď jí jsem za to vděčná. Řekla jsem to matce, že šňupu a ta mě poslala k psycholožce. Co se změnilo? Nic… Dostala jsem prášky, ale nikdy jsem jí to nedokázala říci…..“

„Když mi bylo 13 let docela často na návštěvu jezdila tátova sestra a její manžel. Jednou když máma byla pryč, tak přijel tý tety manžel, říkal že jede na nákup abych jela s ním. Tak jsem řekla že ano, jenže to se mi stalo osudné, místo aby jsme jeli na nákup tak mě vzal na jednu lesní cestu, začala jsem mít strach co se děje kam jedem ty pocity co jsem měla jsou nepopsatelné. Najednou zamkl auto a křičel na mě abych byla zticha a udělala co on řekne bylo mi 13let bála jsem a bylo mi jasné o co mu jde. Rozepnul si příklopec a otočil se ke mě a řekl ,, kuř děvko“ a tak jsem musela, brečela a bránila jsem se ale bylo mi to prd platné, když se nabažil sklopil sedačku položil mě na ní a řekl abych se svlékla nadával mi do všech sprostých slov. Tak jsem se svlékla a on se mnou měl pohlavní styk. Křičela jsem ale nepomohlo mi to. Když se nabažil tak jsem se oblékla. A jeho poslední slova byla že jestli to někomu řeknu že mě zabije. Odvezl mě zpět domů a dělal jako by se nic nestalo, já jsem měla hrozný strach to někomu říct a vzhledem k tomu že si mě rodiče moc nevšímali, tak na mě ani nepoznali že se něco děje kolik večerů jsem probrečela.

Když mi bylo 16 let seznámila jsem se s jedním pánem pamtuju si že k nám jezdil když jsem byla malá holka. Pozval mě k sobě domů a co nestalo hned na poprvé jsme spolu měli sex. Od té doby jsem měla na cigarety a na cestu do školy dával mi peníze, s tím že jednou za týden mu uklidím dům a dvakrát do týdne že budem mít sex. A tak to šlo dál. V létě jsem se ho zeptala jestli by nevěděl o nějaké brigádě pro mě, on řekl že ano a tak jsem pro něj dělala celé prázdniny. Dostávala jsem normálně peníze. Vzhledem k mým špatným známkám jsem skončila školu a šla na úřad práce Krátce po narozeninách jsem si dojela  k rodičům pro všechny moje věci a řekla jsem že se stěhuju pryč. přítele, od toho blázna jsem se odstěhovala, po té co mi sebral věci a nechtěl mi je dát,je mi z toho trapně a blbě.“