„…před pár týdny měl kamarád oslavu, protože ukončil studium. Bylo tam hodně lidí, kteří jsou moc fajn, ale byl tam i „on“. Bylo mi hrozně, ze začátku mi bylo strašné horko a všechny vzpomínky se vracely jedna za druhou. Pak mě začalo bolet břicho a já už jsem byla strachem úplně mimo…

Po hodině a půl jsem odjela domů, protože se to nedalo vydržet. Teď už vím, že ho nikdy nechci znovu vidět.
Další večer jsem ležela v posteli a najednou jsem měla pocit, že na mě sahá, slyšela jsem ho mluvit a zároveň jsem slyšela sebe, jak ho prosím, aby mě nechal být. Když jsem se „vzpamatovala“, tak jsem si uvědomila, že mě zase strašně bolí břicho a brečím. Ale aspoň vím, že se v jeho přítomnosti opravdu necítím dobře a že pro mě bude nejlepší se mu vyhýbat. Zjišťuji, že se bojím snad všech mužů, které znám- to mě dost znepokojuje… Stále mám obavu, že by mi mohli ublížit a že se zase nebudu moct bránit…“