„…matka se seznámila s jedním mužem, zdál se býti tak nějak v pohodě a i jsem ho měla celkem ráda.
A tehdy to začalo. Nejdříve začal ohmatávat mě a nakonec chtěl, abych já sahala na něj… Vyžadoval po mě, abych mu ho honila. Nevěděla jsem o co se pořádně jedná, bylo mi 7 let a nějak jsem z toho neměla rozum. Pak když bylo po dal mi za to peníze. A takhle to bylo častěji a častěji i když jsem řekla, že to prostě dělat nechci. Vždy to skončilo tím honěním… Nutil mě brát si za to peníze a já je brát musela. Takhle to šlo několik let a já musela držet jazyk za zuby, jelikož mi vyhrožoval…..
…….. Když mi bylo 12 let bylo to horší a horší. Musela jsem mu dělat stále dobře, byla už začal vyžadovat a orální sex, strašně jsem se štítila a tak řekl, ať mu ho alespoň vykouřím přes kapesník a nebo igelitový pytlík a takhle to šlo dál a dál a dál… Rozhodla jsem se, že vše řeknu matce. Asi to byla obrovská chyba. Když jsem vše řekla, tak ze mě udělala tu největší lhářku a přitom jí ségra řekla, že to na ní také zkoušel. Nebylo to nic platné. Musela jsem to snášet dál.
Ve 13ti letech už jsem si řekla dost! Vzala jsem máminy antidepresiva a různé léky, šla ven a tam spolykala a lavičce. Když jsem zase uviděla tu zrůdu, tak mě opět napadla myšlenka to skoncovat. Vzala jsem potají opět léky a vše zopakovala. Chtěla jsem si dojít ještě pro něco do krámu, ale tam odtud už mě vezla sanitka. Chtěli mě poslat na psychiatrii, kvůli tomu, že jsem nechtěla říci proč. Ale máma to nakonec uhrála na to, že jsem si spletla léky. Ještě to pár měsíců šlo stejně jako předtím. Já začala hulit trávu a pak se chytla ještě horší party, začala jsem šňupat perník. Kamarádka mě z toho dostávala, vždy když to u mě viděla, vysypala to do záchoda. V ten moment jsem ji vždy nenáviděla. Teď jí jsem za to vděčná. Řekla jsem to matce, že šňupu a ta mě poslala k psycholožce. Co se změnilo? Nic… Dostala jsem prášky, ale nikdy jsem jí to nedokázala říci…..“