Pokud jste si jistí, že jste připraveni být oporou svému partnerovi, o to lépe se vám bude vyrovnávat s celou situací. Jak jste se již mohli dočíst, být oporou člověku, který se potýká s tak závažným problémem, je velice náročné a zahrnuje to neuvěřitelné množství práce na jeho i vaší straně. Nezapomínejte však, že váš blízký si musí tímto procesem projít svým tempem , vy ho pouze doprovázíte. Může se vám stát, že vás od sebe bude odhánět, mnohdy se vám budou zdát jeho reakce neodpodstatněné a nebudete rozumět co vlastně chce, protože vám to nebude schopen říct. Proto je nutné mít svojí vlastní základnu a podpůrné zdroje (literaturu, internetové stránky, diskuzní fórum), a zároveň si udržet pozitivní přístup k životu (přestože se může měnit) a přátelé. Neméně důležitá je trpělivost a pochopení. Více informací můžete nalézt v kategorii intimita. Ve chvíli, kdy se váš partner rozhodne s vámi mluvit o své zkušenosti, otevírá vám nejcitlivější část sebe. Proto je třeba s ním zacházet s úctou a respektem a nezapomínat na vlastní empatii. Je normální, že váháte nebo nevíte co říct, ve chvíli kdy se vám někdo svěří se zážitkem, s kterým nemáte zkušenost, stejně jako není ve vašich silách znát na všechno odpovědi. Rozhodně však nic nezkazíte, když budete naslouchat, dáte najevo, že vám na vašem blízkém záleží, ujistíte ho, že to není jeho chyba a že mu věříte
Co může pomoci:
Překlad z http://www.ibiblio.org/rcip/partners.html
- „můžu udělat něco hned teď proto, aby ti bylo líp?“
- „děkuji/ jsem rád že jsi mi to řekl“
- „jak ti můžu pomoci?“
- „to se může stát každému, ty jsi to nezpůsobil a nikdo si to nezaslouží“
- „budu tě podporovat bez ohledu na to co se rozhodneš (u)dělat“ (samozřejmě ne v případě sebevražedných úvah!!)
- „co chceš/budeš dělat dál?“
- „jsem tak rád, že jsi tady se mnou. bude to chvíli trvat, ale ty se z toho dostaneš, jsem tu pro tebe“
- „moc mě mrzí co se ti stalo“
- „cítím se naštvaný, že ti někdo takhle ublížil“
- „můžeš se mnou mluvit kdykoli a o čemkoli“
- „není to tvoje chyba!
- „mám tě rád a podpořím tě ve všem, v čem budeš potřebovat“
a pokud na vašeho partnera myslíte, když s ním nejste, dejte mu o tom vědět.
Čemu je dobré se vyhnout
Překlad z http://www.ibiblio.org/rcip/partners.html
- rozpačité ticho, když se vám svěřuje se svým traumatem, většinou vyvolává pocity studu u vašeho blízkého
- jakékoli zlehčování typu : nemysli na to, život jde dál, mohlo to být horší apod. – váš blízký si může připadat, že ignorujete jeho bolest, což ji může ještě prohloubit
- „musíš jít dál“, „povznes se na to“ – uvědomte si, že váš blízký už dělá všechno proto, aby mohl jít dál a svěření se vám je velký krok, ale také začátek dlouhé cesty k uzdravení
- věty, které lze vykládat jako rozhodující či rozkazovací (přestože to tak nemyslíte), respektujte, že váš blízký se o všem musí rozhodnout sám (např místo „je třeba“ říct „možná by bylo dobré“
- „co jsi udělal, že se to stalo?“ – vina není na straně oběti sexuálního napadení, ale na straně útočníka
- „to ještě není tak strašný, buď rád že žiješ“ protože znásilnění se ve společnosti vyskytuje od nepaměti a je bráno způsobem „prostě se to děje“, lidé si často myslí, že to v podstatě není žádný velký problém. prosím nezlehčujte situaci ani pocity, kterými váš blízký prošel/prochází
- „není už na čase se přes to přenést?“ léčení traumatické události trvá dlouho a nejde časově ohraničit
- “ to v podstatě není znásilnění“ -znásilnění není o sexu samotném, ale o dominanci a kontrole nad druhou osobou – váš blízký přišel o pocit bezpečí ať už se jednalo o jakýkoliv druh sexuálního násilí
- „kdyby to byla pravda, tak bys to nahlásil“ – statistiky jasně vypovídají o tom, že většina znásilnění zůstává nenahlášena. Důvody mohou být jakékoli, ale to neznamená, že se sexuální násilí neděje.
- „jdu ho zabít“ taková reakce může ve vašem blízkém vyvolat pocity hrůzy a strachu , přestože máte na tyto pocity právo. Zkuste se vyjádřit opatrněji
- „vždyť jste manželé/ve vztahu /znáte se, tak to nejde o znásilnění“ – ze zdroje NCVS 2000 : 62% žen zná útočníka, 43% žen bylo znásilněno od kamaráda nebo známého a 17% od intimního partnera
- „proč jsi to nahlásil?“ někdy tato otázka vyvstane pouze ze zvědavosti, ale pro vašeho blízkého to může znamenat, že zpochybňujete jeho rozhodnutí
- „můžeme se bavit o něčem jiném?“ „to je nechutné“ – co se stalo vašemu blízkému ve vás sice může vyvolat nepříjemné pocity, ale uvědomte si, že to není ON ale to co se STALO a on si to pravděpodobně sám není schopen uvědomit /zejména ne z vaší reakce/
- „děláš to, abys byl zajimavý“ – není pravděpodobné, že by se dospělý člověk pasoval do role oběti sexuálního napadení jenom pro zvýšenou pozornost ostatních
- „stalo se to tak dávno, můžeme jít dál?“ váš blízký si nepřeje nic jiného než jít dál, k tomu potřebuje mluvit a vyjadřovat veškeré své pocity- neumlčujte ho a naopak zkuste podpořit
- „to by nikdy neudělal!“ pokud se jedná o pachatele, kterého znáte možná vyjadřujete pouze údiv, šok, což opět váš blízký nepředpokládá, neboť reakce tohoto typu v něm mohou vyvolat pocity úzkosti, nedůvěry z vaší strany apod. Pamatujte, že násilníkem může být každý, i ti, do kterých byste to neřekli
- „ale vždyť to bylo rande“ – když jdete s někým na rande nepředpokládáte, že vas znásilní
- „proč jsi nekřičela?proč jsi nebojovala?“ – znásilnění se dá považovat za život ohrožující skutečnost, v případě ohrožení buď utíkate nebo zamrznete. Nezapomínejte, že je jednoduché říct, že byste utekli v případě, že jste v dané situaci nikdy nebyli.
Následující rady pochází od lidí, kteří byli vystaveni sexuálnímu násilí. Myslete však na to, že každý člověk je jiný a tudíž nelze tvrdit, že vždy budou platné. Je na vás a na vašem partnerovi, abyste našli cestu, jak spolu komunikovat.
Překlad z http://www.ibiblio.org/rcip/partners.html
- Uvědomte si, že nemůžete změnit moji minulost nebo rozhodnutí, které jsem udělal.
- Respektujte , že jsem dělal co jsem musel pro to, abych přežil, proto mě neobviňujte!
- Pochopte, že jsem víc než jen moje minulost, která ale zároveň utváří , kdo jsem dnes.
- Buďte ochotni se mnou mluvit o dobrých , špatných, ošklivých věcech , pokud o nich mluvit potřebuji.
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ VĚC, NA KTERÉ POTŘEBUJETE PRACOVAT JE PRAVDĚPODOBNĚ SCHOPNOST NEBRAT VĚCI OSOBNĚ!! VÁŠ PARTNER PROCHÁZÍ MNOHA STAVY A POCITY, SE KTERÝMI SI NEVÍ RADY A MNOHDY REAGUJE NA NĚ VÍC NEŽ NA VÁS!!!
Překlad z http://www.ibiblio.org/rcip/partners.html
- Prosím hlavně mi věř.
- Potřebuji mít pocit, že s Tebou můžu mluvit o čemkoli.
- Pokud potřebuji mluvit, budu…když nechci, tak mě prosím nenuť, dokážu se vyjadřovat když jsem připraven nebo když chci . Neber to prosím osobně, pokud poznáte, že o tom nechci dál mluvit, možná reaguji na traumatickou vzpomínku.
- KDYŽ SE NECHCI DOTÝKAT NEBO SE VYHÝBÁM INTIMNOSTEM, NENÍ TO O TOBĚ ANI O TOM, JAK SE OHLEDNĚ TEBE CÍTÍM, ALE O MNĚ. (v případě, že vztah splňuje základní předpoklady pro fungování)
- Stejně jako ty nemůžes číst moje myšlenky, ani já nemůžu číst tvoje. Pokud ode mě něco chceš, řekni mi to. Když budu schopen ti vyhovět, udělám to, když ne, můžeme alespoň společně zkusit najít cestu, jak si s danou věcí poradit.
- Bylo by dobré, kdyby ses snažil najít nějáké informace o tom, čím procházím a zároveň si zajistit vlastní pomoc/podporu. Nezapomínej, že přestože jsi ve vztahu se mnou, máš svoje vlastní potřeby a emoce, které jsou stejně důležité jako moje.
- Asi se mi nebude líbit, když se budeš snažit vyřešit tuto věc za mě. Stejně tak neustále analyzování mě a mého chování, ve snaze posunout náš vztah dopředu.
- Přestože se někdy cítím slabý nebo procházím krizí, zkus si uvědomit, že i to je součástí mé snahy se uzdravit a postarat se o sebe. Zkus se na mě dívat jako na někoho citlivého, kdo se snaží řešit svůj problém, spíš než jako někoho slabého a křehkého.
- Rád bych, aby můj partner věděl, že ne všechny moje reakce jsou spojeny s ním. (zejména v sexuální oblasti) Reaguji na svoji minulost ne na něj. Základní je být otevřený v komunikaci.
- Nemůžeme pro sebe být úplně vším a pořád. Stejně jako já potřebuji prostor a čas pro sebe, ty máš právo na to samé. Našemu vztahu může pomoci, když nebudeme pořád spolu a zejména, když některé z našich potřeb dokážeme uspokojit mimo něj.
- Nikdy mi neříkej, abych zapomněl co se mi stalo nebo to hodil za hlavu. Stejně tak co mám dělat v průběhu léčby apod. – dělám co můžu a co právě teď potřebuji.
- Snaž se vyhnout otázkám začínajícím PROČ? pokud spolu mluvíme o tom co se stalo. Neptej se, proč jsem jak reagoval, proč jsem to neukončil dřív. Já sám si kladu tyto otázky.
- Pamatuj si prosím, že proces uzdravování trvá dlouho a je doprovázen propady i vzestupy. Zkus nepropadnout panice, pokud se po dlouhé době opět stane, že se nám naše staré stavy či pocity vrátí třeba na den.
- Ve chvílích, kdy jsem emocionálně rozrušený, věnuj tomu prosím pozornost. Někdy si nemůžu říct o pomoc, ale pokud budeš vnímavý, můžeš mě zkusit uklidnit. Řekni mi, že jsem tu s tebou, že jsem v bezpečí, neboj se říct nahlas svoje jméno. Podívej se také do sekce Uklidňující metody
- ·Nezapomínej, že jsem také sexuální bytost a přestože mám někdy problémy se sebevědomím či pocity studu, neznamená to, že s tebou nechci intimně žít. I když tě někdy odmítnu, neber to prosím osobně, možná se cítím vinný nebo se stydím za to, že toužím po sexuálním životě. Prosím nezlob se na mě a snaž se o tom se mnou raději mluvit.
- Některé dny budou lepší, některé horší, ale to neznamená, že se neuzdravuji. V těch horších dnech pouze vstřebávám všechny věci s větší intezitou.
- Někdy mám potřebu flirtovat s někým jiným, budit v nich zájem či touhu, snaž se prosím pochopit, že jde pouze o způsob, jakým si můžu zvednout sebevědomí. Neber to osobně.
- Mazlení a objímání je vynikající. Někdy to strašně potřebuji, ale nedokáži si o to říct. Prosím tě, neotáčej se ke mně zády nebo neodmítej objetí, když si o něj řeknu nebo se o něj pokusím. Zejména ne v hádce, to mě opravdu bolí.
- Zajímej se o to, co se mi stalo, někdy se mě musíš ptát, někdy budu mluvit tak, že ti ani nedám prostor nic říct. Dovol mi prosím s tebou vše sdílet, protože je pro mě opravdu důležité.
Pamatujte si, že jsme všichni lidské bytosti se základními touhami a potřebami. Zejména pak být milováni a milovat.
Bc. Jana Ježková
Použitá literatura:
- Lovers and survivors – S. Yvette de Beixedon
- Ghost in the Bedroom – Ken Graber
- When you are the partner of a rape or incest survivor- Robert Barry Levine
- To není vaše vina – Helen Benedict
- http://www.ibiblio.org/rcip/partners.html