Bolest, s kterou se potýkají oběti sexuálního zneužívání, je mnohdy neúnosná a je třeba si pamatovat, že mnohé z obranných mechanismů využívají pouze proto, aby zmírnily její dopad. Jak již bylo řečeno několikrát, bolest a strach z nejistoty,pocitu vlastní nedostatečnosti a z minulosti může vést nejen k častějším obranným reakcím, ale také k rozvoji psychických poruch a sebepoškozování. O psychických poruchách hovoříme více v samostatné kategorii stejně jako o poruchách přijmu potravy. Zde bychom  rádi věnovali několik řádků k mentálnímu rozpoložení některých dospělých, kteří se potýkají s pocitem, že se zbláznili. Jednou z příčin takového stavu mohou být právě obtíže s rozlišením reality a fantazie, sociální izolace, sebepoškozování či neschopnost zařadit se do kolektivu. Mnoha dospělým obětem sexuálního zneužívání tak může dávat smysl, že příčinou jsou oni a že s nimi není něco v pořádku. Mohou si připadat jako loutky za jejichž provázky tahá někdo jiný a se stejnou nedůvěrou pak přistupují tito jedinci i k lékařské či psychologické péči. Na základě neschopnosti vyhledat včas odbornou pomoc pak dochází k rozvoji psychických poruch, o kterých najdete více v samostatné kapitole. Přesto je samozřejmě důležité zdůraznit, že tato neschopnost má základ v hluboké bolesti a strachu- nejen z odhalení své minulosti, s kterou je spojen převážně stud, ale třeba i z pachatele či ostatních členů rodiny apod. Nesmíme také zapomínat, že většina obětí sexuálního zneužívání chce na svoji zkušenost zapomenout a žít jako ostatní, tudíž se často snaží potýkat se se svými problémy samy nebo jim opět stud nedovoluje svěřit se nikomu ze svého okolí.

Být ve střehu

Velké množství zneužívaných dětí si v raném věku vytvoří schopnost být neustálé na pozoru. Některým dokonce pomohla zachránit život, vetšina se naučila věnovat extrémní pozornost každému detailu, který jim mohl pomoci v obtížné situaci. Vnímání a vědomí lidí okolo často umožňovalo orientaci v jejich náladách a potřebách. Stejně tak orientace v prostoru mnohdy napomáhala snížení rizika, např. kladení důrazu, na kterém místě se nachází, zda k nim může někdo přistoupit zezadu apod.  Díky rozšířenému vnímání a citlivosti není neobvyklé, že v sobě oběti sexuálního násilí objeví duchovní či mentální schopnosti. To z nich může dělat dobré terapeuty, v případě, že již svoji situaci mají pod kontrolou. Na druhou stranu stav neustálé pozornosti a bytí ve střehu je nesmírně vyčerpávající. Proto je důležité relaxovat a nesnažit se kontrolovat všechny možné aspekty v jakékoliv situaci každý moment.

Zaneprázdněnost/ workaholismus

Workaholismus může v případě obětí zneužívání vycházet z nutkavé potřeby uspět a jistým způsobem vynahradit všechnu špatnost, kterou v sobě pociťují. Silná motivace být nejlepší je zároveň cestou, jak se vyhnout vnitřnímu životu a vztahům s druhými lidmi. Protože je však honba za úspěchem společensky podporována, tito lidé toho velice často  využívají k omluvení nedostatku času a péče o své blízké či přátelé. Když se člověk udržuje neustále v jednom kole, obchází tím přítomnost a svoje pocity. Mnoho obětí zneužívání žije podle plánu, který si sepisují např. ráno či večer a nesplnění či narušení u nich může docházet k velkému stresu, panice a ztrátě kontroly.

Útěky

Útěky z domova nejsou vyjimečnou reakcí dětí či adolescentů jako reakce na neúnosnou situaci doma. Za útěky však můžeme považovat i jejich pasivnější podobu jako je například únik do vlastní fantazie, která dodává dítěti sílu a může naplňovat touhu po moci  v bezmocné situaci. V těchto představách se dítě nachází třeba i několik hodin což si v mnoha případech přenáší do dospělého věku. To má úzkou souvislost s odcházením z přítomnosti, o kterém jsme hovořili v kapitole o obranných mechanismech. Přestože vytváření fantazijního světa může být zdrojem bohatého a kreativního života, pokud o něm přemýšlíme jako o formě úniku, je třeba stejně jako u všech ostatních strategií nalézt zdravou míru. Mnoho dospělých obětí sexuálního zneužívání má podle Ellen Bass potíže s nutkavou potřebou číst dlouho před spaním. Další formou jak se vyhnout realitě může být podle autorky sledování televize po dobu několika hodin  nebo spánek.

Sebepoškozování

Když jsme mluvili o bolesti, s kterou se oběti sexuálního násilí potýkají, musíme zmínit další z vyrovnávacích strategií. Sebepoškozování může být jednou z cest, kterou se tito jedinci snaží svoje utrpení kontrolovat. Většina z nich není schopna slovně vyjádřit čím prochází a může jít o způsob jak dát najevo, že něco není v pořádku. To vychází v těchto případech pravděpodobně ze zkušenosti, že emocionální bolest není viditelná zatímco fyzická ano. Pro jiné jedince může fyzická bolest přinášet úlevu od emocionální, ale zde bychom rádi zdůraznili, že se jedná pouze o chvilkový pocit a celkově nedoporučujeme tento způsob jednání proti vlastní osobě. Jsou jiné a zdravější cesty jak vyjádřit bolest a prožít úlevu. Na sebepoškozování si mohou někteří lidé vytvořit závislost, která v důsledku opět brání řešení vnitřní bolesti. Nemusí se jednat pouze o způsoby sebepoškozování, které zde nebudeme uvádět, ale předpokládáme, že čtenáři o nich mají povědomí. K cestám jak sobě samým ubližovat se může projevit i ve formě okusování nehtů, škrábání , trhání kůže okolo nehtů, přemíra tetování či piercingu apod. Je obvyklé, že o takovém jednání oběti zneužívání nemusí uvažovat v kontextu své zkušenosti a přikládají mu jiné významy.

Pokusy o sebevraždu

Bohužel stejně jako sebepoškozování i pokusy o sebevraždu jsou součástí života některých jedinců, kteří byli v dětství vystaveni zneužívání. V dospělosti k nim může docházet zejména v období, kdy se vrací vzpomínky a jedinec je vnímá stejně jako svoji minulost jako něco nepřekonatelného. Podobně tomu často bývá s pocitem bolesti, který se stává součástí každodenního života a člověk nevidí žádné východisko. Neúnosné pokračující utrpení a ztráta kontroly může dovést jedince až na pokraj sil a ze zoufalství se snaží nalézt okamžité řešení dlouho trvajících obtíží. Pokusy o sebevraždu bychom měli chápat jako o volání o pomoc, přestože ji daný jedinec může v určité rovině odmítat. Je důležité si uvědomit, že přestože je léčebný proces zdlouhavý a není jednoduchý, umožňuje jedincům nalézt úlevu, klid a smysl života. Opět jsme nuceni podotknout, že se o sebevraždě stejně jako o sebepoškozování zmiňujeme pouze v kontextu dané kapitoly a jako o důsledcích sexuálního zneužívání. V žádném případě takové jednání nepodporujeme ani neschvalujeme, přestože tím nechceme bagatelizovat bolest, se kterou se oběti zneužívání potýkají.

Závislost a izolace

O závislostech jsme se stručně zmínili již v souvislosti s popíráním a jeho vlivu na jejich rozvoj. Je důležité zopakovat, že hlavní příčinou vzniku závislostí zejména v případě sexuálního zneužívání je nutkavá potřeba vyhnout se negativním pocitům a bolesti, kterou tato traumatická zkušenost přináší do života obětí. V důsledku je však jakákoliv závislost sebedestruktivní a prohlubuje sebepopírání, což si však závislí jedinci velmi těžko připouští. Tak tomu je nejčastěji v případě workaholismu apod. , které jsou společností přijímány a podporovány. Když mluvíme o závislostech v souvislosti se sexuálním zneužíváním, můžeme je ve většině případů považovat za důsledek či vyrovnávací mechanismus. Jedinci mohou být závislí na krizových situacích, v kterých přebírají kontrolu, na návykových látkách a jídle, což jim umožňuje otupit vlastní pocity a udržovat nepříjemné vzpomínky mimo pozornost,  nebo na práci, díky které se mohou vyhýbat společenskému kontaktu s druhými lidmi.  Závislost jde ruku v ruce s izolací. Oběti sexuálního zneužívání velice často odstřihnou okolní svět a přátele, což může opět vést k růstu závislostí. Izolace pro ně může také představovat pocit bezpečí, neboť žijí v přesvědčení, že pokud do svého života nikoho nevpustí, nikdo jim nemůže ublížit. Pokud se nachází v takové fázi, jen málokdy jsou si schopni uvědomit, že žijí poloviční život a že jejich bolest vychází z traumatického zážitku mnohem častěji než z úmyslu je zranit ze strany blízkých či přátel.

Gambling/ Hazard/Krádeže

Jednou z mnoha závislostí může být také vyhledávání rizika nebo gambling. V prvním případě může vzrušení a napětí přinášet jistý druh úniku z každodenního života a jeho úskalí, v druhém je důležité zmínit touhu a naději na okamžitou skoro až zázračnou změnu v případě výhry. V obou případech hraje svoji roli také jasně definovaná hranice mezi riskem/rizikem a odměnou. Abychom vysvětlili důležitost tohoto rozdělení, musíme si opět připomenout obavy z každodenních situací a strachu o život, s kterými se oběti sexuálního násilí potýkají. Jasná pravidla a definování příčiny a následku může přinášet úlevný pocit, i přes možný neúspěch.  Zároveň výše uvedená naděje na změnu stejně jako překonávání riskantních výzev supluje reálnou změnu v životě a může být naprosto pohlcující. Stejně tomu je i v případě krádeží, které u některých jedinců mohou být cestou jak zapomenout na zneužívání na základě adrenalinu podobně jako u výše uvedeného rizikového chování. Na druhou stranu Ellen Bass uvadí, že krádež může být způsob jak vytvořit ve svém životě narušení či vzrušení, které vede ke znovuobnovení pocitů jako je teror, vina a již zmiňovaný adrenalin.  Zároveň lze v takovém jednání vnímat pohrdání autoritami, volání o pomoc nebo v souvislosti s vyrovnáváním účtů jistou symboliku, neboť zneužívání okrádá oběti o dětství a mnoho dalších aspektů života, které musí velmi těžce získávat zpět.

 Lhaní

Dalším důsledkem zneužívání a snahy udržet ho v tajnosti je lhaní. Ellen Bass, která pracuje s mnoha dospělými oběťmi sexuálního zneužívání vysvětluje, proč jsou tito jedinci často kompulzivními lháři. Vrací se opět do dětství a jeho vlivu na pozdější život. Pokud dítě vyrůstá v dysfunkčním prostředí, kdy se rodina prezentuje jinak než jak tomu doopravdy je, nebo je mu vyloženě opakováno, zdůrazňováno či vyhrožováno, že o sexuálním zneužívání nemá mluvit, stane se z něj mistr ve lhaní. Opět zde můžeme nalézt souvislost s popíráním, neboť největší lží pro jedince, kteří se ještě nevydali na cestu za uzdravením zůstává samotné zneužívání. Lhaní je také samozřejmou součástí při závislosti na omamných látkách, jídle apod. což může prohlubovat pocit nutnosti takového způsobu jednání. Přestože je neuvěřitelně obtížné a skoro nemožné těmto lidem cokoliv věřit, je důležité mít na mysli, že lžou zejména sami sobě a to zřejmě proto, že ještě nejsou schopni potýkat se s následky traumatu na úrovni dospělého jedince.

Bezpečí za každou cenu/náboženství

Již jsme mluvili vyhledávání rizika a hazardu jako způsobu vyrovnávání se s bolestí, která oběti sexuálního násilí pohlcuje. Zatímco někteří jedinci mají nutkavou potřebu neustále překonávat překážky respektive sami sebe (krom výše uvedených způsobů jednání může jít např. o procházení se v noci temným parkem apod.), jiní naopak vyhledávají bezpečí. Často se jedná o ty, kteří v dětství splňovali role poslušné dcery či syna, pilných studentek a studentů aj., kteří se v dospělosti nachází mnohdy v podobné roli jako hodní a nesobečtí partneři a rodiče,  ve smyslu obětování sebe sama pro druhé. Pro tyto lidi je bezpečí společně se stabilitou a zázemím tím nejdůležitějším aspektem života a zejména pro ženy je založení rodiny jednou z nejčastějších jak toho dosáhnout. Přestože se nemusí zdát na takovém jednání nic v nepořádku, může znamenat vzdání se ambicí, snů a pocitu vlastní síly. Zároveň se v takových vztazích přenáší velká zodpovědnost nebo naopak přehnaná tolerance na jednání partnera a může také dojít k nevědomému přenášení způsobu sebehodnocení a pocitu strachu na děti.

Obracení se k náboženství může opět úzce souviset s potřebou bezpečí, které systém víry s přesně určenými pravidly a hranicemi, přináší do života obětí sexuálního násilí. Pro ty, kteří se potýkají s  pocitem viny a pokládají svoji zkušenost za vlastní chybu, může zároveň víra umožňovat dosažení odpuštění.

Role oběti

Reviktimizace neboli vracení se do role oběti není u lidí potýkajících se s traumatem sexuálního zneužívání nic vyjímečného. Zároveň se někdy nevědomě dostávají do situací, které pro ně mohou být ohrožující. V tuto chvíli mluvíme zejména o výběru nevhodných přátel, partnerů, ale i o výše uvedeném rizikovém jednání. K reviktimizaci může docházet i v osobních a pracovních vztazích, kdy se oběť velmi často cítí nepochopena či nerespektována druhými lidmi pokud vyjadřují nesouhlas nebo  nespokojenost s jejím jednáním. Samozřejmě musíme opět zdůraznit, že často v takových situacích dochází ke ztrátě kontroly a jediným možným způsobem jak ji získat zpět,  se oběti může zdát fyzické či emoční odloučení od těchto lidí nebo přesvědčení, že chyba je na straně okolí. Potíž je v tom, že oběti málokdy respektují samy sebe, a proto jim může činit velké potíže respektovat pocity či názory druhých lidí. Další důležitý faktor v procesu reviktimizace ať již v nevhodných vztazích či nebezpečných situacích je pocit, že si nezaslouží nic lepšího a role oběti je ve své podstatě naplňující.

 

Bc. Jana Ježková

Použitá literatura:

• Courage to heal – Ellen Bass and Laura Davis
• Lovers and survivors – S. Yvette de Beixedon
• Adult Children – John Friel and Linda Friel
• Outgrowing the pain – Eliana Gil
• Adult children of abusive Parents – Steven Farmer
• Ghost in the Bedroom – Ken Graber
• When you are the partner of a rape or incest survivor- Robert Barry Levine