Mnoho lidí, kteří byli vystaveni zneužívání či znásilnění , prožívá v určitém období svého života fázi, kdy je pro ně sex nepřijatelný. Přesto často v sexuálním kontaktu pokračují, ať jsou již ve vztahu nebo bez závazku. Navzdory nepříjemným pocitům, mnohdy ze strachu ze ztráty partnera či své vlastní sexuality, zahrnují sex do svého života aniž by je to jakkoliv uspokojovalo.  Zejména oběti zneužívání se tak utvrzují ve zkušenosti z dětství, že sex je a vždy bude bez požitku, že nemohou čekat nic lepšího.  Nepříjemné pocity  mohou vnímat jako součást vlastní neschopnosti.  Abychom porozuměli proč to tak je, musíme se vrátit opět k psychickým šrámům, které sexuální násilí zanechává.

V případě znásilnění dospělé osoby, která žije aktivním sexuálním životem,  nemusí cesta z traumatu trvat déle než šest měsíců. Velký vliv má samozřejmě terapeutická pomoc a spolupráce s partnerem či přáteli/rodinou. Není však neobvyklé, že trauma ze znásilnění trvá déle. Pokud situace není řešena, může se rozvinout v posttraumatickou stresovou poruchu, úzkosti , sociální fóbii a tak dále. Přestože je rozdíl mezi sexuálním zneužíváním, obtěžovaním, incestem a znásilněním, některé pocity a způsoby vyrovnávání mohou být podobné. Nejdůležitějším bodem k cestě za uzdravením je porozumění  situaci , obranným mechanismům a vlastní motivaci.

Zatímco většina lidí vede sexuální život pro vzájemné uspokojení a z vlastní vůle, vynucený sexuální kontakt může v člověku zanechat obrovský strach a bolest. Důsledkem toho může dojít k naprostému nezájmu či odporu k sexu. Nejde pouze o nedostatek touhy, ale sexuální kontakt může  doprovázet :

• Flashback (pocitově zpět v situaci násilného činu)
• Neschopnost zůstat v přítomném okamžiku (odcházení z těla- upínání se k představám, případně přemýšlení nad jinou činností)
• Úzkost
• Nedostatečné/ ustavičné vzrušení
• Neschopnost vnímat dotyky a mít z nich příjemné pocity
• Násilné fantazie vedoucí k vyvrcholení (následný stud, strach z vlastních představ)
• Neschopnost dosáhnout vyvrcholení
• Orgasmus základní motivací k sexu
• Strach – pocit nebezpečí
• Ztráta kontroly

Neni neobvyklé, že podobné pocity prožívají i ti, kteří se se svojí situací vyrovnávají jiným způsobem. Častý sex bez citové vazby může nahrazovat potřeby jako je láska, péče, uznání, propojení s druhým, důvěra a podobně.  Sexualizování těchto potřeb je reakcí na zneužívání. Pokud touží po intimitě, komunikaci, blízkosti nebo cítí zlobu, řešením bývá sex. Proč tomu tak je se vztahuje k pozornosti, kterou dítě dostává zejména (né-li pouze) ve chvílích zneužívání.  Jde rovněž o jednu z mnoha reakcí na sexuální násilí. Pocit vlastní nečistoty a nízké sebehodnocení (jsem k ničemu jen k sexu) může vést k prostituci, přičemž oběti prožívají zneužívání opětovně. Nejen prostituce však vede k situacím, kdy se tato role opakuje. Výběr násilnických partnerů či vyhledávání sexuálních vztahů ponižujícího charakteru může vycházet z vzájemné vazby mezi násilím a sexem, která je důsledkem zneužívání. Jakým způsobem se člověk dozvídá o sexualitě má zásadní vliv na jeho život. Jestliže je násilí spojené s vyvrcholením či zaměňováno za lásku již v útlém věku , je pravděpodobné, že stejný přístup ke vztahu a sexualitě se projeví i v dospělosti. Pokud dítě zneužívá osoba, ke které cítí lásku a důvěru,  spojuje si tyto emoce a sex se zradou. Proto se někdy vynoří vzpomínky na zneužívání až ve chvíli, kdy se jedinec zamiluje. Přestože do té doby v sexu nemusel mít potíže, jakmile jde o city, vrací se vzpomínky ,flashbacky a  ztrácí kontrolu. V takové situaci může panika a strach vést k rozchodu či naprostému přerušení kontaktu. Oběti sexuálního násilí mají někdy problém rozeznat, zda jim hrozí nebezpečí nebo ne. Nepříjemné pocity, které přicházejí ve chvíli, kdy se zamilují, mohou přičítat podobnosti partnera s násilníkem či vlastní nedostatečnosti, aniž by si uvědomili, že jsou poprvé v bezpečném vztahu, proto se vzpomínky začnou objevovat.  Je důležité, aby se naučili oddělovat svoji minulost a pachatele od přítomnosti a partnera (nejen v sexuální rovině) . Když dostatečně porozumí principům a souvislostem mezi zneužíváním a jeho důsledky, není nutné opouštět vztah ve chvíli, kdy začíná dávat smysl. Nově se objevující vzpomínky či nepříjemné pocity konečně mohou otevřít cestu k řešení situace a smysluplný vztah lze vnímat jako startovní pole pro obnovení důvěry a pocitu vnitřního bezpečí. K tomu je třeba věnovat se prohloubení intimního vztahu zejména v oblasti komunikace. Oběti sexuálního násilí  mnohdy nejsou zvyklí klást požadavky a vyjadřovat své potřeby. Ke zlepšení situace v sexuální oblasti je však tato schopnost nutná.

Jak lze vyčíst z výše uvedeného, reakce na sexuální násilí mohou být různé, nejen podle jeho formy ale i vztahu k pachateli.  Nenávist k vlastnímu tělu, stud, strach z vlastních představ a ze ztráty sebekontroly v případě vzrušení, jsou dalšími aspekty života oběti sexuálního násilí. Pokud při sexu prožívají muka a nedokáží se svěřit partnerovi se svými pocity, zůstávají uvězněni v kruhu zneužívání. Hlavní motivací k sexuálnímu kontaktu v těchto případech zůstává strach ze ztráty partnera. Tato obava může být také důvodem, proč s ním o svých nepříjemných pocitech nemluví.  Pro některé partnery nebývá lehké přijmout informaci o neuspokojivém sexu. Pokud se jedná o dlouhodobý vztah,  sebeobviňování, zloba (že se to nedozvěděli dřív), popírání (aby vše zůstalo jak je) či strach (z opuštění) nejsou vyjímečnými prvotními reakcemi. Negativní reakce však není  to jediné co lze z takové situace získat. Partneři často podvědomě cítí, že něco není v pořádku a upřímná konfrontace vede k úlevě a prohloubení intimity. Potom mohou být velkou oporou při léčení nejen sexuální stránky v životě oběti. Ať již je však reakce partnera jakákoliv, pro uzdravení  je naprosto zásadní přestat předstírat a říct pravdu o svých zkušenostech.

Přestože je obnovení sexuality pomalý a bolestivý proces, vede k novému prožívání sebe sama a sexuálního partnera. Důležité je vnitřní rozhodnutí svoji situaci změnit s vědomím, že jde o objevování a naplnění vlastní sexuality.  Přijetí současného stavu, trpělivost a víra ve své vlastní schopnosti jsou nezbytné. Jakým způsobem přistoupit k flashbackům, odcházení z těla a dalším aspektům sexuálního života obětí sexuálního násilí najdete v kategorii sex.  [co mohu dělat]

 Bc. Jana Ježková

 Použitá literatura:

• Courage to heal – Ellen Bass and Laura Davis
• Lovers and survivors – S. Yvette de Beixedon
• Adult Children – John Friel and Linda Friel
• Outgrowing the pain – Eliana Gil
• Adult children of abusive Parents – Steven Farmer
• Ghost in the Bedroom – Ken Graber
• When you are the partner of a rape or incest survivor- Robert Barry Levine