Minimalizace
V dospělosti dochází k minimalizaci zejména ve chvíli, kdy si začne jedinec připouštět co se stalo. Minimalizace umožňuje předstírat, že co se dělo nebylo tak strašné např. „Neměli jsme co jíst jenom občas.“ „ Proti hladomoru dětí v Africe jsou moje problémy nepodstatné.“ Časté je srovnávání s druhými lidmi ve smyslu zlehčování. Zneužívaní lidé vyrůstají s pocitem, že se jim neděje nic vyjimečného resp. že tak je tomu všude. Proto je nutné dosáhnout uvědomění, že jakékoliv formy zneužívání jsou důležité v individuální rovině. Nejdůležitějšími aspekty dané zkušenosti nejsou ty viditelné, ale ty, které mají na jedince vliv, jak je vysvětluje sobě a druhým, a které neustále zasahují do jeho života. Protože v mnoha případech je většina negativních vzpomínek potlačena a minulost se vrací do života člověka v období dospělosti, je pro mnoho obětí traumatu z dětství obtížné nahlížet na dané události jinak než z dospělé perspektivy. Proto někdy samotné vyslovení problému nemusí být předzvěstí změny, neboť může postrádat emocionální prožitek. Jak je vyjádřeno v knize Outgrowing the pain (autorkou přeloženo jako Vyrůstání z bolesti) : „ Je jednoché si teď říci, že vše bylo OK, ale jako dítě jste možná trpěli hodiny, dny, týdny, měsíce ze strachu z bolesti s nikdy nenaplněnou touhou být v bezpečí a být milován.“
Racionalizace
Po popírání a minimalizaci často následuje fáze racionalizace. Jedná se o snahu nacházet důvody proč ke zneužívání docházelo např. „Bylo nás hodně dětí, není divu, že na mě neměli čas.“ „ Otec pil a bil nás, protože byl nešťastný ze smrti matky.“ Takové uvažování vychází ze způsobu jak si oběti vysvětlují zneužívání v dětském věku. Přenáší pozornost na zneužívajícího a stejnou měrou zodpovědnost na zneužívaného. Racionalizace se jako obranný mechanismus taktéž projevuje ve vztazích, které oběti zneužívání často navazují. V případě, kdy je někdo opětovně sráží a vztah má prvky psychického či fyzického násilí, používá oběť na prvním místě omluvy pro násilníkovo chování, neboť naučený způsob uvažování nedovoluje reflektovat vlastní bolest. Neschopnost této reflexe vede v opačném případě k racionalizaci vlastního nevhodného chování k sobě samému, blízkým či k partnerovi. V takových chvílích dochází k racionalizování vlastních potřeb aniž by do nich byl jedinec schopen zahrnout podnětné připomínky svého okolí. Nemusí tomu být tak pouze v osobních vztazích, někdy je možné například nezdravou soutěživost či diskriminaci na pracovišti ze strany oběti vnímat jako odůvodněnou na základě pochybností o svých schopnostech. Na druhou stranu na vedoucích pozicích si oběť zneužívání může počínat perfekcionisticky a racionalizovat si veškeré své kroky na základě vlastní zkušenosti bez ochoty přijmout názory či postoje druhých. V obou případech má racionalizace úzkou souvislost s pocitem kontroly.
Bc. Jana Ježková
Použitá literatura:
- Courage to heal – Ellen Bass and Laura Davis
- Lovers and survivors – S. Yvette de Beixedon
- Adult Children – John Friel and Linda Friel
- Outgrowing the pain – Eliana Gil
- Adult children of abusive Parents – Steven Farmer
- Ghost in the Bedroom – Ken Graber
- When you are the partner of a rape or incest survivor- Robert Barry Levine