Strach z intimního vztahu je přirozenou reakcí mnoha dospělých lidí, kteří byli v dětství vystaveni jakékoliv formě zneužívání. Za intimní většinou považujeme vazbu mezi dvěma lidmi, vytvořenou na základě důvěry, respektu a lásky, kdy vzájemně sdílíme své nejniternější pocity s druhým člověkem. V případě, že vyrůstáte v situaci, kdy jste o tyto hodnoty připraveni, může pro vás představa takového vztahu být velikou neznámou, a proto se mu můžete podvědomě vyhýbat, i když po blízkosti toužíte. K pochopení, proč tomu tak je, je třeba si uvědomit, že do dospělosti a vztahů s druhými lidmi si každý z nás odnáší to,  čemu se naučil v dětství.  Jak již bylo uvedeno v jiných kategoriích, pro zdravý vývoj dítěte je nutné, aby mu byla poskytnutá dostatečná péče, láska, podpora, porozumění a zejména pocit bezpečí.  Pokud je dítě zneužívané (ať již přímo členem rodiny nebo někým jiným, ale nemá pocit, že se může svěřit resp. nedostane se mu pomoci zvenčí) ocitá se v situaci, které nerozumí . Protože je v jiných oblastech na rodině závislé, může získat pocit, že zneužívání je formou lásky nebo péče .  Aby dokázalo emocionálně a fyzicky přežít, v rámci této mylné představy se učí obětovat samo sebe a přijímat bolest ve jménu lásky. Přestože zneužívání může probíhat násilnou i nenásilnou formou, následky jsou v obou případech enormní. V prvním případě bývá dítě velice často utvrzováno v tom, že je to jeho chyba, bývá trestáno za pláč či nesouhlas nebo je mu vnucen pocit, že sexuální násilí udržuje rodinu pohromadě, případně je mu vyhrožováno smrtí nebo smrtí jiného člena rodiny. Dítě reaguje uzavřením se do sebe a svého světa fantazie, kde mu nikdo neubližuje a velmi často opouští své tělo ve chvílích,  kdy dochází k sexuálnímu kontaktu. V druhém případě, může dítě sexuální kontakt s dospělým vyhledávat, protože jeho tělo reaguje na sexuální dotyky pozitivně, zejména pokud nedochází k fyzickému násilí. To ale neznamená, že u dítěte nedochází k nalomení důvěry, pocitům studu a sebeobviňování. Pachatel překračuje a ničí osobní hranice dítěte a to postupně mu tím odjímá kontrolu nad vlastním tělem . Často násilník může nahradit jeden přístup druhým, někdy je do zneužívání zapojeno více osob (včetně členů rodiny), důležité je, že dítě prochází zkušeností, kdy je připraveno o vlastní svobodný růst, o pocit jistoty, lásky a bezpečí, které potřebuje k tomu, aby se v dospělosti dokázalo ve světě a  zejména samo v sobě orientovat. Pro mnoho z dospělých, kteří v dětství byli sexuálně zneužívaní, je jediným náznakem, že k němu docházelo, jejich sebedestruktivní jednání, deprese, pocity viny, úzkosti, nízké sebevědomí apod.  Dočasná ztráta paměti či blokování vzpomínek může být reakcí na udržování tajemství nebo často souvisí s reakcí dětské psychiky na traumatickou událost, kdy dochází k jejímu potlačení.  Následky se však dříve či později objeví a většinou právě ve chvíli, kdy dochází k navázání vztahů s druhými lidmi.

Nejčastější problémy v intimní oblasti

• problém zapadnout
• neschopnost přijmout a dát péči
• volba partnera, přátel
• problémy s důvěrou
• strach z lásky, blízkosti, samoty
• zkoušení druhých lidí
• vyhýbání se konfliktům
• neschopnost říct ne, neschopnost odejít ze vztahů (viz emocionální zneužívání)
• náhlé ukončování vztahů (viz emocionální zneužívání)
• sexualizování vztahů (viz emocionální zneužívání)

 Zdroj: Courage to heal – Elen Bass and Laura Davis

Problém zapadnout

Většina z těch, kteří byli vystaveni sexuálnímu násilí, vyrůstá v prostředí, kde dochází k potlačování jejich osobnosti,  bývají ignorování, stejně jako jejich potřeby.   I proto, že jim pravděpodobně nikdo nepomohl, neočekávají od druhých nic než bolest a chrání sami sebe tím, že se izolují. Může je k tomu vést pocit z dětství , že dokud jsou sami, nějak svoji situaci zvládnou.  Ve společnosti pak tito lidé mohou působit velice nejistě, nevědí jak jednat s lidmi a někdy budí dojem, že ho druzí lidé či jejich názory nezajímají. To však často způsobuje pouze strach vyjádřit svůj názor či nutkavá potřeba říkat pouze „pozitivní“ věci, což je doprovázeno značnou nervozitou a úzkostí.  Jiným typem reakce může být lpění na druhém člověku, který o ně projeví zájem či je přátelský. Někdy dokonce mohou prožívat zklamání , když nedostávají zpět stejný pocit. Kladou si druhého člověka do centra svého života a mohou prožívat i chvíle, kdy mají pocit, že bez něj nemohou být. Někteří lidé dokáží naopak ve společnosti působit uvolněně, radostně a pozitivně, přestože uvnitř skrývají tajemství a bolest.

Neschopnost přijmout a dát péči

Protože zneužívané děti velmi často přijímají od svých nejbližších nestálou či nedostačující péči ( což může v tomto případě znamenat i to, že rodiče nezabrání sexuálnímu násilí),  může pro ně otázka dávání a přijímání být v pozdějším věku neznámou oblastí.  To se nemusí týkat jenom péče, lásky, úcty  či respektu , ale i darů, pozornosti a blízkosti. Dítě se v této situaci mnohdy učí jisté podmíněnosti ( musí něco udělat nebo se odevzdat, aby byly naplněny alespoň zčásti jeho potřeby) a tomu, že péče pro něj znamená určité nebezpečí. Zároveň přebírá za tuto situaci zodpovědnost, kterou doprovází pocity viny často vycházející z vnitřního rozporu závislosti(lásky) a strachu.  Proto v dospělosti může mít velký problém důvěřovat upřímnému zájmu, péči a pozornosti ze strany druhého člověka zejména kvůli obavám z opakování hrůz, kterými si už jednou prošli.

Výběr nevhodného partnera

Navázat s někým intimní vztah znamená ukázat mu, kdo doopravdy jsme. Právě proto, že mnoho zneužívaných prochází pocitem, že jsou nějakým způsobem poškozeni, bezcenní a nezaslouží si být milováni,  vyhýbají  se takovým vztahům.  Pokud jim na někom opravdu záleží, mohou s ním přerušit kontakt na nějakou dobu, aby předešli situaci,  že budou opuštěni, zrazeni či jim bude opětovně ublíženo, což od blízkého vztahu velmi často očekávají.  Někdy se cítí tak, že si nezaslouží hezký život a vztahy, což může být součástí obranného mechanismu proti pocitům strach a bezmoci, jindy může tento člověk jakýkoliv druh opravdového zájmu či citu podezřívat a vyhýbat se z obavy, že bude muset něco vrátit.

Pro mnoho lidí , kteří přežili sexuální zneužívání v dětství, může být intimita (ať již emocionální nebo sexuální) a pocit blízkosti s druhým člověkem až děsivou neznámou.  Tento strach většinou pramení z pocitu zranitelnosti, bezbrannosti a obav, že jim bude ublíženo. Není tedy neobvyklé, že si vybírají partnery, s nimiž prožívají podobnou zkušenost paradoxně proto, že je pro ně bezpečnější v tom smyslu, že vědí co je čeká.  Zároveň se pak díky takovému vztahu mohou utvrzovat v jejich pravdě o špatnosti lidí.  Někdy naopak takové vztahy vyhledávají proto, aby v něm dokázali zneužívání zastavit, a když se jim to povede, mohou  zpět  získat pocit kontroly.  Důležité je, že si mnohdy tyto důvody pro svoje jednání neuvědomují. Stejně jako mnohdy nerozumí proč se jim někdy nechce žít, proč mají úzkosti, deprese, pocity viny ,nízké sebevědomí apod.

Důvěra

V souvislosti s navazováním nevhodných vztahů s (nevhodným)  partnerem či přáteli souvisí  poměrně různorodý přístup k důvěřivosti. Někdy takový člověk nevěří vůbec  nikomu a po určité době v naprostém osamění  vkládá svoji důvěru do první osoby, kterou potká. To potom vede opět ke zklamání a pocitu, že se lidem nedá věřit a že si nezaslouží lásku a pochopení. Jindy naopak dochází k opětovnému popírání negativních pocitů ze vztahů, sebeobviňování a udržování takových vztahů i přes opětovné klamání.

Strach z lásky, blízkosti, samoty

Pro ty z nás,  kteří byli v dětství vystaveni sexuálnímu násilí , je velice obvyklé udržovat si odstup od lidí, které milují. Pokud se cítí ohroženi blízkostí, velice často udělají krok zpět v podobě odloučení. Někdy dokonce milované osobě ublíží,  neboť si potřebují odůvodnit, proč bude pro blízkou osobu lepší, když se přestanou stýkat.  Na základě zkušenosti z dětství si oběti sexuálního násilí často odnáší zničující představu o lásce v podobě zneužívání. Proto ve chvíli, kdy pocítí náklonnost k druhému člověku,  radost a příjemný pocit velmi často přebije strach a hrůza z opakování situace, kdy byli ohrožováni a ponecháni ve vlastní bezbrannosti.  Čím blíže k někomu mají, tím častěji mohou být paralyzováni všemi starými obavami a vzpomínkami.

V souvislosti se slabým pojetím identity oběti sexuálního násilí často promítají či zaměňují svoje myšlenky, pocity nebo i potřeby s druhými.  Jelikož je nikdo v raném věku nenaučil vytvořit si vlastí hranice a naopak jim byly často překračovány, bývá pro ně v dospělosti těžké poznat, kde končí a kde začínají hranice druhého člověka. Díky tomuto zaměňování a současně strachu být sami, obvykle navazují vztahy, ve kterých dochází k jisté formě závislosti z jejich strany a dostávají se do stejné role, kdy pouze dávají a dělá jim opět problém říci NE.

Vyhýbání se konfliktům

Přestože konflikty jsou součástí intimních vztahů a dá se říci, že bez nich by nedocházelo k jejich prohlubování , oběti sexuálního násilí se situacím, kdy by k nim mohlo dojít velmi často vyhýbají.  Hlavní příčinou takového jednání bývá pocit, že když se postaví sami za sebe nebo odmítnout druhého ať již v názorové či jiné rovině, budou opuštěni a nemilováni.  Mnohdy tak popírají či ignorují nedorozumění,  což může vyvrcholit situací, kdy pozdější reakce na sebemenší problém nebývají adekvátní.

Zkoušení druhých

Jak bylo zmíněno výše,  strach z blízkosti a možnosti navázat zdravý vztah s druhým člověkem dokáže ochromit oběťí sexuálního násilí na tolik, že jediné řešení vidí v takovém vztahu nepokračovat nebo alespoň omezit kontakt. Zejména proto, že je pro ně často velice těžké věřit druhým opravdový zájem a třeba i pocit bezpečí, který s těmito lidmi mají, v rámci potvrzení těchto hodnot vystavují  právě takové vztahy zkouškám.  Pro lepší znázornění těchto zkoušek je nutné mít v paměti, že často pouze opakují klamání a zrady ve jménu lásky , což znají z vlastní rodiny. Přesto někdy úmyslně překračují hranice druhého člověka a čekají co se stane, respektive zda budou opuštěni či nemilováni. (nevěry, nechození na smluvené schůzky, vztahy/flirty s druhými lidmi) Velmi často pak tyto zkoušky bývají pro druhé nepřekonatelné (aby mohli zůstat sami sebou, aby jejich hranice a hodnoty nebyly překračovány a znehodnocovány) aniž by si to oběť sexuálního násilí dokázala uvědomit . To vede opět k sebeutvrzení, že není hodna lásky  nebo obětování ze strany druhého člověka, protože blízký vztah může vidět v rovině obětování či absolutní oddanosti.  Je nutné pochopit, že oběti sexuálního násilí ve většině případů nechtějí nikomu ublížit a pouze se potřebují naučit, co láska, blízkost, péče a intimita jako taková, znamenají.

 Přestože se v souvislosti se sexuálním zneužíváním velmi často mluví pouze o následcích, existuje cesta, jak se naučit najít opětovně vztah k sobě samým a jak mít zdravý, podporující a milující vztah. K tomu je potřeba čas, úsilí, práce a odhodlání, protože nejen tuto cestu nalézt, ale i se na ní udržet, není vůbec  jednoduché.

 Bc. Jana Ježková

Použitá literatura: 

• Courage to heal – Elen Bass and Laura Davis
•  Outgrowing the pain – Eliana Gil
• Adult children of abusive parents – Steven Farmer