Sexuální násilí dokáže zcela ovlivnit způsob, jakým člověk vnímá sám sebe, ostatní a okolní svět. Taková zkušenost otřese sebevědomím jedince a jeho schopností tvořit důvěrné a láskyplné vztahy. Mnozí z těch, kteří byli vystaveni sexuálnímu násilí, trpí (v dětství i dospělosti) depresemi, záchvaty paniky, projevují se u nich sebevražedné tendence, poruchy příjmu potravy nebo také zneužívání návykových látek . Vše mohou doprovázet noční můry, konstantní pocit špatného svědomí/viny či nevhodné sexuální chování. Převážná většina dospělých obětí sexuálního násilí se snaží vzpomínky na celou událost vytěsnit ze svého života, což může souviset s obranou reakcí. V případě zneužívání si často dítě vytvoří svůj svět, ve kterém zneužívání neprobíhá, tzv. opouštění těla, které souvisí úzce s tím, že v dospělosti jedinec nemá ke svému tělu vztah .Neřešení sexuálního násilí může vyústit ve vytěsňování či popírání. Takový přístup se pak mnohdy stává obvyklou reakcí na jakoukoli stresovou situaci.

Život obětí sexuálního násilí neustále doprovází pocity studu, zranitelnosti, bezmoci a ztráty kontroly nad svým životem. Zneužívání v dětství může vést v dospělosti k udržování se v jistém sebeklamu. (Násilník  k pokračování zneužívání využívá určité formy chování, které podporují popírání a sebe oklamávání – velký zásah do oblasti důvěry) Tyto pocity mohou   také vycházet z postoje oběti, která se obviňuje, že mohla zneužívání zastavit či ho neměla vůbec dovolit apod.