„…bojím se usnout. Někdy si přímo uvědomuji, že vymýšlím náhradní činnosti, abych spát nemohla – ostatně jako teď. V noci se to všechno vrací, jak kdyby se to dělo teprve teď. když se pak probudím, tak rozsvěcím velké světlo a dost často se tak nějak uklidním až díky žiletce,a pak se jen modlím ať už je ráno, ať to skončí a je tu alespoň malinký prostor pro bezpečí, jenže den strašně rychle uplyne a je tu zas večer. Asi jsem vážně cáklá, ale hrozně se bojím..“